tag:blogger.com,1999:blog-22283806521091634322024-02-21T09:30:05.035+01:00MIRA VALES BLOGSMira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.comBlogger29125tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-34115157652345937602011-12-28T11:43:00.013+01:002011-12-28T16:34:54.453+01:00Porno je iluze<b>Rozhovor s pornohercem Loganem McCree</b><br />
<b>Text:</b> Míra Valeš <br />
<b>foto:</b> Jan Přibylský<br />
<b>Publikováno:</b> LUI Magazine, 09-10/2011<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBtxtwdDgWUOKuDmmufxEJsbBxQjPz99sAP4l_H8qDkH2X6RZ6Q1Jv4VKdYBvTflHnzyzsMlNlZpALpJT67YhQixmFnXi_NYlvmKPXWHJjiu5-OIfHgqaXhEq-ygyYPeBfiRbZ4xg7SEsM/s1600/Log.JPG" imageanchor="1" style="clear:left; float:left;margin-right:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="240" width="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBtxtwdDgWUOKuDmmufxEJsbBxQjPz99sAP4l_H8qDkH2X6RZ6Q1Jv4VKdYBvTflHnzyzsMlNlZpALpJT67YhQixmFnXi_NYlvmKPXWHJjiu5-OIfHgqaXhEq-ygyYPeBfiRbZ4xg7SEsM/s320/Log.JPG" /></a></div><br />
<i>Logan McCree: Od roku 2007 natáčí pro americkou společnost Raging Stalion a patří mezi jejich nejlepší export. Se svým chlapeckým vzezřením, vyrýsovanou postavou, versatilním talentem a tetováním po celém těle, patří k těm, které si zapamatujete na první pohled.<br />
Logan se před nedávnem objevil v Praze a to byla možnost promluvit si s ním o tom, co by všichni chtěli vědět, ale na co se ne všichni mají příležitost zeptat.</i><br />
<b><br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<br />
<br />
MV: Co děláš v Praze?</b><br />
L: Moje přítelkyně žije v Praze, takže sem jezdím pravidelně. Je to legrační, protože je to za posledních 14 let moje první holka, před ní jsem měl sex s muži. Tahle změna přišla nedávno.<br />
Je to zvláštní pro mě, ale ještě víc pro ní, přestože od počátku věděla, čím se živím.<br />
Mám ale teď dobrou možnost srovnání (smích). Například daleko raději držím za ruku ženu, protože si potom připadám větší a nemám pocit, že musím tolik chodit do posilovny, objetí je pro mě ale zase lepší od velkých chlapů, protože jsou větší a cítím se tak víc v bezpečí. V sexu je to tak, že mi sex do vaginy připadá lepší než anální sex, ale pořád platí, že “blow job” je lepší od chlapů. A potom být venku s přítelkyní, kdy na tebe všichni nezírají, má taky něco do sebe.<br />
<br />
<b>Vzhledem k tvojí profesi si dovedu představit, že na tebe lidi občas zírají...</b><br />
To je pravda, ale moc se mi to nelíbí. Když si vyrazím ven, zvlášť v Americe, vždycky nosím mikinu s kapucí a držím hlavu dolů. V Americe mě lidi rozeznávají hodně, v Německu se to přihodí jednou za čas, ale naštěstí Němci jsou v tomhle kultivovaní - když tě rozeznají, většinou to nedávají nijak zvlášť najevo. A dnes ráno v Praze jsem jel tramvají a nějaký gay kluk si vedle mě začal něco špitat se svojí kamarádkou, ale těžko říct, jestli mě poznal nebo jestli jsem se mu prostě líbil.<br />
<b><br />
Asi se musíš občas formálně setkat i s fanoušky. Jak to probíhá?</b><br />
Občas máme v Americe autogramiády, na které vždycky přijdou skalní fanoušci, takoví ti porno šprti (porn geeks). Většinou jsou milí a slušní. Snažím se vůči nim být kamarádský.<br />
<br />
<b>Já jsem článek o tobě na Wikipedii přečetl taky jen hodně zběžně. Můžeš mi popsat, jak začala tvoje kariéra?</b><br />
Wikipedia občas trochu překrucuje, informace tam nejsou rozhodě úplně pravdivé.<br />
Úplný začátek byl v roce 2004, kdy jsem v Německu vyhrál soutěž Mr. Leather. To je jako ekvivalent soutěže Miss, ale pro gaye, kteří se cítí být mimo hlavní proud. Když mi bylo patnáct, byl jsem pankáč a mezi vrstevníky na mě všichni civěli. Postupně jsem začal preferovat leather komunitu, i když jsem vlastně sám neměl fetiš, ale byli tam starší chlapi a já se tam cítil líp a víc akceptovaný, proto mi v té době připadalo docela v pohodě se na tu soutěž přihlásit.<br />
Něco mi říkalo, že bych měl zkusit vyhrát tuhle soutěž, že mi to pomůže k tomu, abych měl možnost mluvit o věcech, které pro mě byly důležité - jako bezpečný sex.<br />
<b><br />
A ta skutečná kariéra v porno průmyslu začala kdy?</b><br />
Živil jsem se jako Dj, ale protože jsem hrál hlavně alternativní indie rock a protože si nikdy nestahuju hudbu, ale kupuju si jen skutečné nahrávky, stálo to vždycky hodně peněz. Samozřejmě mi to nikdy moc nevydělalo, tak jsem musel začít přemýšlet, jak začít vydělávat. Mohl jsem začít hrát víc komerční hudbu, ale to se mi nechtělo.<br />
Tak jsem se někdy v roce 2007 přihlásil do castingu pro společnost Raging Stallion a oni se po pár měsících ozvali, že by měli zájem.<br />
<b><br />
Jak to šlo?</b><br />
Letěl jsem točit první film do San Franciska a měl jsem pořádný strach jestli se mi postaví. Pro jistotu jsem si tenkrát poprvé v životě vzal Viagru. Natáčení dopadlo dobře a všichni mi hrozně pomáhali a byli fakt milí. Natočili jsme to bez problémů, i když tam bylo tou dobou hrozné vedro. Pamatuju si, že se mi po natáčení kvůli tomu horku a té viagře udělalo trochu špatně, ale partner, se kterým sem tenkrát natáčel, mi hodně pomohl, takže jsem se cítil o dost líp.<br />
<b><br />
Dobrý start. Jaké jsou obvykle vztahy mezi herci a lidmi na place?</b><br />
Já měl štěstí. Moje společnost je fakt dobrá. Všichni se tam o tebe opravdu starají. Mám i pár špatných zkušeností, například při natáčení pro jednu maďarskou společnost, ale když točím ve Státech bývá to hodně rodinné. Ve východní Evropě je bohužel časté, že gay porno točí mladí heterosexuální kluci pro peníze, které potřebují na drogy. V Maďarsku jsem viděl natáčení, kde ti kluci brečeli bolestí, ale režisér je nutil, aby pokračovali. Lidi pro které pracuju pravidelně ví, že na to, abychom podali nějaký výkon, potřebujeme být v pohodě a nevystresovaní, jinak to bude víc práce pro všechny (smích).<br />
<b><br />
A stýkáš se s lidmi z pornoscény i mimo práci?</b><br />
Podívej, já jsem moc typický příklad pornoherce. Bydlím za Drážďany v zahradním domku, starám se svého psa, nejsem moc sociální, mám rád určitou anonymitu. Navíc poslouchám a hraju alternativní hudbu a většina mých kamarádů mimo práci jsou heterosexuálové.<br />
Hodně pornoherců, zvlášť ve Státech nebo ve Španělsku, žijí ten životní styl - drahé restaurace, večírky, luxusní oblečení a drogy, ale to není moje scéna. Já nepiju ani nic neberu.<br />
Nedávno jsem ale třeba točil v San Francisku s jedním klukem a mezi natáčením jsem pouštěl nějakou hudbu a přišli jsme na to, že nás baví ty samé kapely a večer po natáčení jsme spolu vyrazili na koncert. Trochu mě to překvapilo, ale v pornu narazíš na spoustu různorodých lidí.<br />
<br />
<b>Takže pořád hraješ jako Dj a hudba je tvoje prioritní hobby?</b><br />
Jasně. Hraju pravidelně v jednom klubu v Drážďanech, kde žiju, a občas v Berlíně.<br />
S hudbou je to u mě na dlouho, byl bych schopný se o ní bavit hodiny a mám jeden problém - většinou mám rád hudebníky nebo kapely jen do té doby, kdy mám za to, že jsou to skvělí lidé. Dost často se mi stává, že někoho zažiju živě a pokud se ten muzikant chová jako primadona, přestanu ho mít rád.<br />
To je třeba příklad Jakea Shearse ze Scissors Sister. Když jsem nedávno četl, že se u nové desky inspirovala kapela tím, že jela do Berlína a vyzkoušela všechny možné sex kluby a drogy a jak jim to pomohlo, fakt jsem je přestal mít rád. Oni více méně glorifikují všechno, co na gay scéně nesnáším. Občas ale udělám výjimku - pořád mám třeba rád Prince nebo Morriseyho, i když jsou oba divní docela dost, ale zatím je to pro mě v pozici “roztomilá divnost”, ne skutečná primadona. Člověk si musí udržovat nějaké iluze (smích).<br />
<b><br />
Když se vrátím k natáčení. Jak dlouho trvá vůbec natočení jedné scény?</b><br />
S Raging Stalion, pro které hlavně pracuju, trvá natočení jedné scény tak 4 až 5 hodin. Většina společností ale natáčí jednu scénu třeba 2 dny. První den se většinou točí začátek - scény bez sexu, případně predehra, druhý den se většinou točí těžší scény nebo anální sex.<br />
Scéna se potom ale sestříhá do takových 20 nebo 30 minut.<br />
Mám ale svojí vlastní webovou stránku a tam se snažíme točit víc realisticky, takže to natočíme třeba za hodinu a sestříháme do 20 minut. Připadá mi to víc jako normální sex.<br />
<b><br />
Ve filmech působíš přirozeně a vypadáš, že si sex užíváš, což není uplně pravidlem. Velká část porno filmů je hodně kašírovaná, mluví se tam tak, jak se normálně nemluví a obecně to nepůsobí moc přirozeně...</b><br />
Jedna z věcí, kterou jsem si vymínil, když jsem začal natáčet byla, že nebudu ve filmech nadávat, že prostě nebudu dělat žádný “dirty talk”, protože jsem chtěl točit něco upřímnějšího a přirozenějšího. Nikdo mě do ničeho nenutil a proto ti možná připadám přirozenější. Netočil bych totiž něco, co je mi proti srsti. Ale jinak tě musím zklamat - většinou je to pořád jen “hraní”, nejde o sex, který bych si mohl opravdu užít. Pořád musíš sledovat z jakého úhlu tě snímá kamera a musíš sledovat, jak se pohybuješ. To se moc za opravdový sex považovat nedá.<br />
<b><br />
V tom případě jsi asi lepší herec než většina tvých kolegů...</b><br />
Rozdíl je možná v tom, že považuju za hodně důležité, abychom si s kýmkoliv točím, byli blízcí a byli si sympatičtí, aby tam byla nějaká chemie, která funguje. Vyhýbám lidem, u kterých vím, že bychom si nesedli. Občas se ale stane, že zapomenu na kameru a opravdu si ten sex užiju. Pro svůj vlastní web se snažím točit spíše skutečný sex, je to víc DIY, necháváme tam i momenty, kdy se přihodí něco vtipného, takže to nepůsobí tolik strojeně.<br />
<b><br />
Ten moment intimity je v pornofilmech vidět málokdy, což je třeba pro mě hlavní důvod, proč mi většinou připadají víc sexy erotické filmy než porno...</b><br />
To je pravda. Intimita je výjimečná. Nedávno jsem pro svůj vlastní web natočil scénu s hercem, se kterým jsme si byli hodně blízcí. On byl navíc do mě v té době trochu zamilovaný. Když jsem pak hotový film sledoval, bylo to někdy na hranici, protože jsem se cítil zranitelný. Z filmu je vidět, že je v něm skutečná něha, že nic nepředstíráme, šlo o skutečný sex.<br />
Je to přesně ten typ filmů, které bych chtěl, aby se točili a aby mladí kluci sledovali - dva lidi, kteří sdílejí něco intimního, něco z čeho je možné cítit skutečné emoce.<br />
Přítel toho herce byl ale nakonec tak žárlivý, že jsme se rozhodli scénu nikde nepoužít, protože by to zkomplikovalo jejich vztah. Paradox - mám tenhle skvělý film, který bych chtěl, aby lidi viděli jako pozitivní příklad toho, jak se dá porno dělat, ale nikdy ho nikdo neuvidí.<br />
<b><br />
Natáčení podobně přirozených scén je ale spíš v menšině, poslední dobou mi připadá, že převádá spíš fixace na fetiš porno. Co říkáš na tenhle žánr, zaměřený na konkrétní artefakt, S/M filmy a podobně?</b><br />
Myslím, že jsem se od toho poslední dobou dost vzdálil.<br />
Nedávno jsem nafotil kalendář, kde každá fotka představuje jiný fetiš - na jedné jsem v kůži, na jiné mám vojenskou uniformu, silonky nebo šaty. Na poslední fotce jsem jen já. Chci tím říct, že nezáleží na tom, co nosíme, nakonec jsme to vždycky my. Hodně mi vadí, když někdo začne preferovat oblečení a samotný fetiš, před člověkem, který je nosí. Deprimuje mě to. Pro mě je například berlínská gay scéna právě o fetiši. Přitom jde většinou o něco uplně jiného - mladý kluk hledá lásku, ale ve velkoměstě je to problém. Nakonec najde jen příležitostný sex, který se dá najít v gay komunitě mnohem snáz než skutečná emoce - a sex se v gay komunitě občas nezdravě stupňuje - nejprve anální sex, potom anální sex a drogy, potom anální sex, drogy a dildo, potom následuje fisting a breath control (kontrola dechu). Občas to dojde až na hranici.<br />
<b><br />
To zní dost fatálně...</b><br />
Někdo si během toho procesu řekne, všechno je jedno, přestane používat kondomy nebo to přežene se škrcením a skončí to až tím, že si tím hledáním dojde pro smrt. Přitom to všechno začíná tím, že hledá lásku a třeba o tom ani neví...<br />
<b><br />
Chtěl jsem se tě zeptat na věc, o které se moc nemluví - fakt, že hodně pornoherců je na steroidech kvůli svalům. Jaký na to máš názor? </b><br />
Steroidy jsou pro hodně herců, zvlášť v Americe, přirozená součást věcí. Trochu to chápu - občas s někým točím a ten člověk je dvakrát větší než já. V ten moment si připadám, že bych měl víc posilovat, že bych se mu měl vyrovnat. Já ale steroidy ani jiné kulturistické doplňky neberu. Nejsem svojí postavou tak posedlý. Teď mi třeba trochu narostlo břicho a moc to neřeším, až bude víc času, prostě se to pokusím shodit. Když jsem ale začínal točit pro Raging Stallion, pozval si mě šéf společnosti a mezi čtyřma očima mi řekl: “Philippe, prosím tě, ať děláš cokoliv, nikdy si nepíchej steroidy. Určitě ti to bude hodně lidí kolem nabízet, ale nedělej to, to by tě zničilo”. Musím přiznat, že mě tahle starost od někoho, komu by mělo jít hlavně o zisk a o výsledek, hodně překvapila, takže se držím jeho rady.<br />
<b><br />
K pornu se váže ještě jedno mystérium - jak je to s různými stimulanty? Čím si pornoherci pomáhají, aby si udrželi tak dlouhou erekci?</b><br />
Oficiálně o tom nikdo nemluví, ale všichni, kdo v současné době točí porno, berou Viagru nebo Cialis, který má podobné účinky. Každý prostě bere prášky. Je to pořád lepší než ve Východoevropském pornu, kde se používá speciální injekce pro kulturisty. Ta zajistí, že se krev dostane do svalu a zůstane uvnitř po dobu několika hodin. Herci si tu injekci píchají přímo do penisu. Na východě se tahle drastická metoda používá hlavně proto, že většina herců jsou heterosexuálové a potřebují k vydráždění hodně pomoct. Výsledek je sice vytrvalá erekce, ale po natáčení občas musíš k doktoru na vypláchnutí penisu, což je hodně nepříjemná zkušenost.<br />
Sám jsem si tuhle injekci musel píchnout jen dvakrát a fakt není o co stát.<br />
<br />
<b>Fajn. Takže můžu být vlastně docela spokojený se svým obvyklým sexuálním životem (smích)</b><br />
Jasně. Podívej, porno je iluze, fantazie. Nikdo z nás doma nepředvádí s partnerem sex na stromě nebo někde na kupě sena. Hele, nevím, kdy vznikla ta posedlost točit sex na autech nebo venku. Opravdu to není pohodlné.<br />
<b><br />
Ještě před pár lety byla pornografie hodně stigmatizovaný fenomén. Nikdo o pornu otevřeně nemluvil.To se za posledních pár let hodně změnilo. Možná tomu pomohl i fakt, že se pornografie dostala do akademického diskurzu, možná tomu pomohli umělci, kteří začali s pornoscénou spolupracovat. Návrhář Bernhard Willhelm před pár lety nafotil celý kalendář s francouzským pornohercem Francoisem Sagatem, čímž z gay porna udělal něco akceptovantelného a cool...</b><br />
Jasně. S Bernhadem jsem spolupracoval taky. Většina mých kamarádů jsou heterosexuálové, kteří mě znají jako dje a ví, že točím gay porno a nikdo to neřeší.<br />
Je pravda, že nikdo z mého okolí nemá s tím, že točím porno žádný problém, takže k nějaké změně vnímání asi došlo. <br />
<br />
<b>Nepomohl tomu i fakt, že se celá pornografie začala víc inspirovat uměním a vzniká víc kolaborací na pomezí? V současné době je tu například Travis Mathews, dokumentarista z New Yorku, který nedávno natočil zvláštní mix dokumentu, krátkého filmu a porno filmu...</b><br />
A Travis není jediný. Takový je třeba francouzský film Baise Moi - film natočený profesionálními pornoherci, ale který má příběh a není celý o sexu. Jinak ale explicitní sex a umění dohromady moc nerozumím. Mam docela často pocit, že jde o to prvoplánově šokovat.<br />
<b><br />
Tak jaké jsou tvoje oblíbené filmy?</b><br />
Přes všechnu kontroverzi, mám pořád rád filmy Larse Von Triera. Dogville i Manderlay byly oba hodně zajímavé, hlavně kvůli tématu politické korektnosti, které je hodně současné a kvůli té upřímnosti pojmenování určitých fenoménů. Další skvělý filmař je Michael Haneke.<br />
Jeho Bílá stuha je taky skvělý film, který nutí k zamyšlení. Paradoxně jsem se právě ale díval na jeho film Funny Games, na americkou verzi, a byla to pitomost. Nebyl jsem schopný s těmi postavami soucítit.<br />
Mám rád i hodně melancholické filmy, třeba Hodiny. Ale můj asi nejoblíbenější film je animovaný film Poslední jednorožec - ten filmu miluju od dětství.<br />
<b><br />
A kam myslíš, že se porno posune v budoucnu?</b><br />
Já myslím, že dojde k podobné fragmentaci, jako teď vidíme u hudebního průmyslu. Za pár let to možná bude tak, že všichni budou natáčet svoje vlastní amatérské pornofilmy, všechno bude na internetu a velké společnosti, které produkují komerční pornofilmy, úplně skončí. Finančně zajímavé potom zůstanou jen opravdu hodně specifické fetišistické filmy, za které bude ještě někdo ochotný něco zaplatit, jinak bude všechno online a zdarma. Všichni budou dělat všechno a nikdo z toho nebude profitovat a jako byznys se to celé zhroutí.<br />
<b><br />
A jak zatim business funguje pro tebe?</b><br />
(Smích) Díky za péči, zatím to jde. Společnost, pro kterou točím, mě platí dobře a nějaký zisk plyne taky z mého webu, kde platí registrovaní uživatelé, takže každý měsíc přijdou, nějaké peníze. Zatím si nemůžu stěžovat. Navíc pracuju i jako masér.<br />
<b><br />
Mimochodem, co říkáš, když se tě někdo zeptá na práci?</b><br />
Většinou říkám, že podnikám v zábavním průmyslu pro dospělé.<br />
<b><br />
(Smích) Ale každý ví, že to znamená porno.</b><br />
To je pravda, ale zní to o něco líp, nemyslíš?<br />
<b><br />
A tvoje plány do budoucna?</b><br />
Můj plán je přestěhovat se do Skotska. Jezdím tam pravidelně a mám to tam rád, hlavně úplně nahoře na severu, kde žije minimum lidí. Plánuji přestěhovat se tam. Mám vyhlídnutou jednu vesničku, kde žije asi jen 200 lidí. Já jsem hodně velký individualista a samotář, pro mě to bude ráj na zemi.<br />
<br />
<b>Logan McCree, vlastním jménem Philipp Tanzer, *1977, narodil se a žije v Drážďanech.<br />
V minulosti se živil jako alternativní DJ. V roce 2004 vyhrál německou soutěž Mr. Leather. Od roku 2007 natáčí porno filmy pro americkou společnost Raging Stalion a další společnosti.<br />
V současné době se zaměřuje více na svou vlastní produkci, kterou můžete vidět na jeho webovém kanálu loganmcree.tv.</b>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-18841327242966088742010-07-19T20:28:00.001+02:002010-07-19T20:45:10.594+02:00Chris Garneau at Creepy TeepeePictures of Chris Garneau from this year's Creepy Teepee Festival<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoBleiGNU6tCxYQ9SnpkweWIqP_70L8PsPR2EbTRadv8pmZRIaAOBT1Ztn6QtOaIdylYP3EQIRZcySsL1_bjCMowxtdidLtKLVtLjoUQ4C6vUmfIHfHtatthi3c0-Dl90XqfZHS1OcuW_t/s1600/Chris+Garneau.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoBleiGNU6tCxYQ9SnpkweWIqP_70L8PsPR2EbTRadv8pmZRIaAOBT1Ztn6QtOaIdylYP3EQIRZcySsL1_bjCMowxtdidLtKLVtLjoUQ4C6vUmfIHfHtatthi3c0-Dl90XqfZHS1OcuW_t/s320/Chris+Garneau.JPG" /></a></div><a name='more'></a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS7H-IY_O_dcgu7oQpwkbJzSOJ7xAJdThtS5OUMPVyk1b_pUlvQuJTKE3Ovm3vUTzTk3ikR9pvWQbdfgFLZ0bwt3d_hrQCmFDL3mpTFtmkaiuulDRJS7INGwQpWINJhPEAVOlbQjP7lWKd/s1600/Chris+Garneau2.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS7H-IY_O_dcgu7oQpwkbJzSOJ7xAJdThtS5OUMPVyk1b_pUlvQuJTKE3Ovm3vUTzTk3ikR9pvWQbdfgFLZ0bwt3d_hrQCmFDL3mpTFtmkaiuulDRJS7INGwQpWINJhPEAVOlbQjP7lWKd/s320/Chris+Garneau2.JPG" /></a></div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfl5g50fP9kJ45in1t3Swu2zv1O8aLz7cy-ia3gfvVPwe0iy1Wd4qV15j8ZvfiRiOP0KNlxZwIJP-Au0IM8x3wf7M2E7c5mMpGvLXFWoaMc8-2nujPVa0Y3sQzssVs3MTANCQyMUfZK6T6/s1600/Chris+Garneau3.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfl5g50fP9kJ45in1t3Swu2zv1O8aLz7cy-ia3gfvVPwe0iy1Wd4qV15j8ZvfiRiOP0KNlxZwIJP-Au0IM8x3wf7M2E7c5mMpGvLXFWoaMc8-2nujPVa0Y3sQzssVs3MTANCQyMUfZK6T6/s320/Chris+Garneau3.JPG" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-80004715787024216472010-06-13T18:35:00.003+02:002010-07-19T20:44:37.209+02:00Table nejsou rock'n'roll<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAUdZ89EGlCclI8g6NcuUAPyJGH9RtHCfY1_DSZ5ZUx8AMi5GcXO-Idfvwoj-qhEGToLFeuqVYbG7S2uXXZAXYKn1E0XiumcBy43y_AsJsH01smqlVgZNMHpSJHCFk2uEINUNfGONdRTqU/s1600/table3low.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="267" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAUdZ89EGlCclI8g6NcuUAPyJGH9RtHCfY1_DSZ5ZUx8AMi5GcXO-Idfvwoj-qhEGToLFeuqVYbG7S2uXXZAXYKn1E0XiumcBy43y_AsJsH01smqlVgZNMHpSJHCFk2uEINUNfGONdRTqU/s400/table3low.jpg" width="400" /></a></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span id="iutu" style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Table jsou dva mladý kluci, Dominik Gajarský a Roman Štětina, oba v současný době studující na pražské AVU.<br />
Kluci nejsou ani omylem moc cool a už vůbec nejsou rock'n'roll - čili obecně nesplňujou základní požadavky na to, aby o nich Vice psal. Jenže! Jenže vydali tohle jaro desku "We are not longer the same" a ta zní mnohem líp než většina současný český produkce, ba dokonce nezní ani moc jako česká nahrávka (a věřte, že to je kompliment). Takže jsme si řekli - mrdat na rock'n'roll - a rozhodli jsme se vyzpovídat tuhle electro-synth-post-punkovou dvojku, jejíž nahrávka většinu redakce českýho Vice upřímně baví. </span></span></span></div><a name='more'></a><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span id="iutu" style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><b>Vice: Všichni o vás pořád píšou jako o plzeňský kapele. Jste z Plzně?</b></span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Roman: To nejsme. Je to fáma. Zatím jsme dali jeden rozhovor a ten se donekončna opisuje. Control C - control V. Teď se pouštim do kritiky současný český kritiky, ale bohužel ty média tady fungujou tak, že od sebe opisujou jednu informaci, která byla jednou někde uvedená, aniž by nám zavolali a zeptali se. Já jsem z malý vesničky ze severozápadu Čech, Perštejn se to jmenuje.</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Dominik: Já jsem z Havlíčkova Brodu.</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><br />
<span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">V: Jak ta fáma vznikla?</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">R: No vzniklo to tak, že jsme se s Dominikem potkali v Plzni, kde jsme studovali na Ústavu umění a designu, v ateliéru u Michala Pěchoučka a Dušana Záhoranskýho.</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><br />
<span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">V: Mě to připadalo divný. Plzeňáci o sobě rádi tvrdí, že mají silnou hudební scénu, tak jsem si řikal, jestli si tu fámu nevytvořili v Plzni sami. </span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Roman: No, to je značně nadsazený. V Plzni se nic moc neděje. Tam jsme se bavili sami. Občas jsme chodili na diskošky, do Stodoly, kde nás nějakou dobu nechali pouštět si vlastní hudbu, ale pak je to taky začalo srát. Pak jsme chodili do vysokošloskejch klubů, protože tam bylo levný pivo. Občas jsme chodili do takovýho smutnýho klubu Vat na Americký (hlavní plzeňská třída). Bylo vidět, že tam do toho nalili hrozný prachy, ale nechodili tam žádný lidi. Ale co se týče hudby, tak to vůbec nemělo smysl. </span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">V: No v Plzni to moc nefunguje, ale máte pocit, že to někde funguje? Myslim tu komunitu lidí, který si to mezi sebou řeknou?</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">D: My jsme se potom přestěhovali do Prahy. Nejdřív jsme do Prahy ale začali jenom dojíždět - na výstavy a na koncerty. </span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">R: No a teď jsme tady, ale občas jsme tak švorc, že bysme rádi na akce, ale nemůžeme. Děje se toho moc - dva až tři koncerty za tejden se vstupem, to je pro nás utopie. </span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><br />
<span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Vice: Poslední dobou se toho začalo dít tolik, až se to nedá stíhat...<br />
</span></span></span></b><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">R: Já nevím, jestli je to udržitelný</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">D: To se ani nestihneš těšit</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><br />
<span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Vice: Hele, ale posun dopředu to je.</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">R: No, jsou tu v podstatě dva kluci, který to všechny ty koncerty dělaj. A mě štve, že na takhle malým rybníčku, se to začíná rozhádávat. Přitom jim oběma jde o to stejný. AMka jedou takovou tu pózu, že správný je prodělat. Taky by si jednou mohli říct, tak dneska neproděláme. </span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">V: To je součást českýho klišé, ne? Že na hudbě nebo na umění bys neměl vydělávat. Že když vyděláváš, tak se zaprodáváš..</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">R: Z mý pozice je těžký tohle říct, ale je to podle mě takový dědictví komunismu. Lidi byli zvyklí si dělat kulturu sami a zadarmo, takže klukům přijde, že kdyby na tom vydělávali tak je to nějakej nástroj establishmentu...</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">V: Můžu se zeptat, jak jste přišli na název kapely? Já jsem si totiž poprvé,když mi někdo řek, že bych měl jít na Table, že to je dobrý, řek, že na kapelu s takhle divnym názvem notabene z Plzně určitě nepůjdu...</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">R: Název byl tak za půl dne, ale asi neni nic extra.</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">D: My jsme měli mít první koncert ve studentskym rádiu a museli jsme si rychle vymyslet název. Nejdřív jsme chtěli nějaký zvířata. A chtěli jsme název v angličtině. Pořád tam bylo něco s parohama...</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><br />
<span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">V: Jo jo, z nějakýho důvodu jsou všichni na výtvarnejch školách posedlí parožím a mysliveckou kulturou, ne?</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">D: Tak my jsme o tom uvažovali ještě před tím než se tohle klišé na školách stalo tak populární.</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Taky jsme to řešili, jestli se tak žádná jiná kapela nejmenuje. Potom, co jsme pod tím názvem ale začali vystupovat se vyrojila celá řada dost tragickejch kapel s stejným názvem (smích)...ale když to uznáme za vhodný, tak se klidně přejmenujem. Nejsme s tím názvem zas tak zžitý.<br />
<b><br />
V: Kdy jste vůbec začali s hudbou?</b><br />
<br />
D: Tak Roman dělal už kdysi takový zvukový instalace. Oba jsme měli něco s hudbou už na gymplu.<br />
R: To byli takový radio artový věci...elektroakustický věci hlavně pro rádio. Dominik hrál už na základce na kytaru..<br />
D: Jo, hrál jsem na kytaru takový kompozice a nahrával to a vypaloval jsem si cédéčka a tak. Pak jsme se potkali s Romanem. Ale jsme rádi, že je tahle zvukově-umělecká etapa za náma.<br />
<b><br />
No, ale pořád je to takovej konceptualismus, ne?</b> M<b>yslím v tom smyslu, že v populární hudbě existujou dva proudy - ten, kterej vzniká organicky, a ten za kterým je nějakej koncept, všechen ten post-punk a syntetizátory...</b><br />
<br />
D: Jo, to máš pravdu, ale určitě pořád hrajeme písničky, byť s jednoduchým textem...my jsme si hned na začátku řekli, že chceme zpívat anglicky...i když to ze začátku působilo trochu lekle. Hodně lidí se na nás na tu angličtinu ptá. My jsme věděli od začátku, že to chceme anglicky<br />
<b><br />
V: No tak vy vycházíte z hudby se kterou je angličtina bytostně spjatá..</b><br />
<br />
D: No to je přesný. My jsme na anglicky mluvený hudbě vyrostli. Já si nedokážu vybavit žádnou českou kapelu, kterou bych byl schopnej obdivovat.<br />
R: Možná Shalom<br />
<br />
<b>V: To jsem rád, že je zmiňujete. Shalom a Oceán jsou hodně zesměšňovaný, přitom obě ty kapely měly ve svý době fantastickej zvuk...</b><br />
<br />
D: Je to tak. Trochu to tady rozvířili, ale s postupem času se z nich stala masovka...to už bylo tragický.<br />
R: No, jen jsem chtěl říct, že si nedokážu představit, že bysme zpívali česky. Ta hudba je o repetitivnosti a ten text k tomu je vlastně taková symbolická formule, zaklínadlo a ta angličtina k tomu sedí.<br />
<br />
<b>V: Já myslím, že bysme si tady mohli přiznat, že v popu je text doprovodnej. Dost často je to fakt shit, lidi třeba znají písničky, ale vůbec neví o čem se tam zpívá..a to i anglicky mluvící. Pak je ti najednou třicet a poprvé si třeba poslechneš text svojí oblíbený písničky, z dob kdy ti bylo patnáct a zhrozíš se, jakej je to nesmysl..</b><br />
<br />
D: No jasně. A co si budeme povídat. My taky chceme, aby ten text byl srozumitelnej nejen pro Čechy.<br />
<b><br />
V: Takže máte v plánu vyjet s Table někam ven?</b><br />
<br />
R: Určitě. I pro nějakou vlastní zkušenost. Nechci, aby to znělo nafrněně, ale hrát pravidelně, třeba dvakrát do měsíce, v Praze je pro nás moc.<br />
D: No a mě jako posluchače by to ani moc nezajímalo, chodit pravidelně na nějakou místní kapelu.<br />
<b><br />
V: Ale vy jezdíte hrát i mimo Prahu, ne?</b><br />
<br />
D: No docela se to daří. Hrajeme v Bratislavě, v Olomouci, v Hradci Králové, v Ostravě...<br />
<b><br />
V: A kde jste měli zatim nejlepší koncert?</b><br />
<br />
R: V Olomouci jsme hráli skvělej koncert, to byla nějaká hospoda. Vešlo se tam maximálně tak 20 lidí. Ten klub se jmenoval tuším Vertigo. Pak v Litoměřicích jsme hráli v jednom kostele, to bylo taky výborný. Pak Hradec Králové, kde jsme hráli v nějakým nízkoprahovým centru, tam jsme hráli s M2. Kolem Hradce docela funguje tahle scéna.<br />
<br />
<b>V: Šli jste vědomě proti takovýmu tomu klišé "českýho zvuku" - myslím všechna ta elektronika, co zní hrozně podobně - eost, roe deer, umakart? U vás ten českej vliv neslyšim.</b><br />
<br />
D: Tak mi jsme to vědomě nikdy neřešili. Že bysme si řekli, tak jim just ukážeme, že to jde dělat jinak<br />
<b><br />
V: No asi ten váš netypickej zvuk souvisí s tím, jakou hudbu jste poslouchali. Co to bylo?</b><br />
<br />
D: Toho bylo strašně moc. V tom období, kdy jsme byli v Plzni, jsme hodně poslouchali 80tky.<br />
R: Já jsem v tý době, když mi bylo tak dvacet, tak jsem objevil Morrisseyho a The Smiths, ale myslim, že to tam není moc slyšet.<br />
<b><br />
V: To ne, spíš jsou tam slyšet novější kapely, který vychází z Joy Division, Cabaret Voltaire nebo Siuxsie...</b><br />
<br />
D: Tohle jsem poslouchal hlavně já. A taky jsem hodně poslouchal kapelu Liars. Ale nikdy jsme nechtěli bejt a priori v opozici vůči český hudbě.<br />
A hlavně ten první rok, co jsme spolu začali hrát jsme zněli uplně jinak - to byl takovej electro-folk, proto možná ten blbej název, kterej si pořád ještě zachováváme.<br />
První půlrok jsme během koncertů seděli. Seděli jsme za stolem. Roman seděl za notebookem a já jsem hrál na takový casio klávesy..<br />
R: Hele, to nebylo tak blbý...<br />
D: Mě to hrozně připomíná takový ty sound artový projekty...aby se za náma mohli promítat diáky. Bylo to děsivě ambientní. To bylo poprvé, kdy nás oslovil Jakub Hošek, ve Skutečnosti - přišel za náma a nabídnul nám jestli u AM necheme vydat cédéčko.<br />
R: To fakt nechápu, jak se mu to mohlo líbit. Já kdybych teď slyšel to, co jsme dřív hráli, tak bych z toho koncertu rychle odešel... potom jsme ty tracky začali zrychlovat a předělávat...my máma vlastně pořád ty samý tracky, jen je pořád předěláváme - dřív ale zněli jako Coco Rosie.<br />
<b><br />
V: A když byste měli definovat, kam jste se vyvinuli? Co hrajete teď?</b><br />
<br />
R: No můžeme se shodnout na tom, že je to post-punk + elektro.<br />
D: Já jsem se v těch žánrech nikdy moc nevyznal<br />
<b><br />
V: Já myslím, že se v nich dneska už nevyzná nikdo, ale všichni to předstíráme...</b><br />
<br />
R: No teď psala Veronika Mayerová o novým stylu coldwave, a je prej nám to podobný, tak asi jo. A v jedný hodně špatný recenzi nedávno napsali, že hrajeme takový český elektro indie...<br />
<br />
<b>V: Nemělo by to bejt možná spíš indie electro?</b><br />
<br />
R: No byla to špatná recenze, ale byla to jedna z mála českých reakcí na tu desku. Nemá cenu si stěžovat, ale venku tak špatný recenze nevychází. Tam vyšlo něco na pár blozích, i když jsme tu desku poslali asi na dvěstě adres, co jsme dostali od Tomáše Kopáčka (Mon Insomnie). Nebyly to adresy jako Pitchfork, ale normální blogy hudebních fanoušků. Chtěli jsme si konečně přečíst nějakou objektivní, neopsanou recenzi. Na pár blozích, který sami sledujeme, se pak ta deska objevila, takže to pro nás byla určitá satisfakce. <br />
<br />
<b>V: to je zajímavý vidět, jak ty tradiční kanály, jako jsou hudební magazíny pomalu přestávají mít váhu..jak s tou decentralizací vkusu se postupně přesouvá mnohem víc váhy na samotný uživatele, bloggery a tak.</b><br />
<br />
R: No, to je vidět i v pop kultuře. Kapely hrajou daleko víc než dřív a je to dobrý pro fanoušky, i když ta nabídka je najednou tak obrovská a dělá se hromada koncertů. Ono se to ale časem asi zase nějak uzemní. Mě se líbí, když jsou ty koncerty ten hlavní rozšiřovací kanál. Stejně máš největší zážitek z toho, když vidíš hrát kapelu na živo.<br />
<b><br />
V: A nevadí vám, že díky tomu se už pravděpodobně nestane, že se stanete masivně populární a budete vyprodávat haly pro pět tisíc lidí?</b><br />
<br />
D: Já myslím, že i teď se objevujou kapely, který to dokážou. Takže to neni nemožný. Lidi budou pořád chtít zažít tu sdílenou zkušenost - viz třeba ty Liars nebo Health. Tyhle kapely prošly podobnou cestou a teď ty haly naplňujou.<br />
<b><br />
V: Viděl jsem jedno vaše video a hodně mi připomnělo The Horrors. Co si o nich myslíte?</b><br />
<br />
D: No, jsme z nich zklamaný. Mě se původně hodně líbili, ale potom jsem viděl nějakej koncert a slyšel tu jejich první desku. U nich byl hodně důležitej producent, kterej je celý udělal.<br />
<br />
<b>V: A je ten silnej producent nezbytně špatnej? Sex Pistols taky udělal McLarren...</b><br />
<br />
D: No špatný to neni, ale když vidim ten koncert a oni nejsou schopný to zahrát živě, tak to neni moc dobrý. Lepší jsou případy,kdy ta kapela to zvládne obojí - udělat skvělou desku, ale taky to zahrát živě.<br />
<br />
<b>V: Co můžete ještě říct k We are not longer the same, desce, která jste tenhle rok vydali?</b><br />
<br />
R: My jsme na tý desce dělali od tý doby, co jsme spolu. Občas se někde dočteme, že to vznikalo asi rok, což neni pravda, protože my sami nevíme, jak dlouho jsme na tý desce dělali. Původně jsme to chtěli taky vydat na vinylu, ale to se ukázalo jako utopie. Takže jsme to dali k downloadu a vydali jsme si sami cédéčko. Finančně na tom pomohli i kamarádi.<br />
<br />
<b>V: Takže to nakonec nevyšlo pod AM180, jak se původně anoncovalo?</b><br />
<br />
R: No, nevyšlo, ale klidně můžeme říkat, že vlastně vyšlo. My jsme Kubovi zavázaný, protože nás objevil a staral se o nás na začátku. Cédéčko jsme si vydali sami a ta značka AMka je na něm z čistě osobních, ideovejch důvodů.<br />
<b><br />
V: Fajn, deska je po nějakejch peripetiích venku a teď co dál? Nepřesunete se z angličtiny třeba do španělštiny, aby mohli český média psát, že hrajete electro indie ve španělštině?</b><br />
<br />
D: Né, to teda né. Máme nějaký zásady. Třeba nehrát na vernisážích - to jsme si zakázali. To je vždycky smutný. Já se vždycky cítim trapně, když vidim nějakou kapelu hrát na vernisáži. A taky máme zásadu nemít speciální požadavky na koncertech. Ale vlastně to funguje jako takový naše alibi. Když po nás někdo chce něco, do čeho se nám nechce, tak řeknem, jo promiň, ale my máme takovou zásadu...<br />
<br />
R: No a teď hlavně hrát, děláme na dalších písničkách..řešili jsme nějaký remixy. PopperC nám chtějí něco udělat. A taky bysme chtěli časem pořídit nějaký analogový nástroje a trochu se odpoutat od počítače. A hlavně hrát!</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><br />
</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><b>Foto: </b>Radeq Brousil </span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><br />
</span></span></span><b><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">Publikováno: Viceland, 05/2010</span></span></span></b></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;">(Tohle je původní, nepublikovaná verze rozhovoru!)</span></span></span></div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><div style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br />
</div><span style="font-style: normal; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: arial;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br />
</span></span></span></span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-65923563649029583902010-06-06T00:10:00.001+02:002010-06-14T00:29:36.237+02:00Vincent Moon / An Interview<meta content="" name="Title"></meta> <meta content="" name="Keywords"></meta> <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"></meta> <meta content="Word.Document" name="ProgId"></meta> <meta content="Microsoft Word 11" name="Generator"></meta> <meta content="Microsoft Word 11" name="Originator"></meta> <link href="file://localhost/Users/miravales/Library/Caches/TemporaryItems/msoclip1/01/clip_filelist.xml" rel="File-List"></link> <style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:"Times New Roman";
panose-1:0 2 2 6 3 5 4 5 2 3;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:50331648 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:Arial;
panose-1:0 2 11 6 4 2 2 2 2 2;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:50331648 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:"Courier New";
panose-1:0 2 7 3 9 2 2 5 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:50331648 0 0 0 1 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-parent:"";
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
h1
{mso-style-next:Normal;
margin:4.5pt;
mso-pagination:widow-orphan;
page-break-after:avoid;
mso-outline-level:1;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:18.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-font-kerning:16.0pt;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
h2
{mso-style-next:Normal;
margin:4.5pt;
mso-pagination:widow-orphan;
page-break-after:avoid;
mso-outline-level:2;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:14.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;
font-style:italic;}
h3
{mso-style-next:Normal;
margin:4.5pt;
mso-pagination:widow-orphan;
page-break-after:avoid;
mso-outline-level:3;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:12.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
h4
{mso-style-next:Normal;
margin:4.5pt;
mso-pagination:widow-orphan;
page-break-after:avoid;
mso-outline-level:4;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
h5
{mso-style-next:Normal;
margin:4.5pt;
mso-pagination:widow-orphan;
mso-outline-level:5;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:8.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;
font-style:italic;}
h6
{mso-style-next:Normal;
margin:4.5pt;
mso-pagination:widow-orphan;
mso-outline-level:6;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:8.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
table.MsoNormalTable
{mso-style-parent:"";
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";}
p.writely-toc-lower-roman, li.writely-toc-lower-roman, div.writely-toc-lower-roman
{mso-style-name:writely-toc-lower-roman;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Tr, li.Tr, div.Tr
{mso-style-name:Tr;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Img, li.Img, div.Img
{mso-style-name:Img;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Div, li.Div, div.Div
{mso-style-name:Div;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.webkit-indent-blockquote, li.webkit-indent-blockquote, div.webkit-indent-blockquote
{mso-style-name:webkit-indent-blockquote;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.writely-toc-disc, li.writely-toc-disc, div.writely-toc-disc
{mso-style-name:writely-toc-disc;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Ol, li.Ol, div.Ol
{mso-style-name:Ol;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.writely-toc-decimal, li.writely-toc-decimal, div.writely-toc-decimal
{mso-style-name:writely-toc-decimal;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Option, li.Option, div.Option
{mso-style-name:Option;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Ul, li.Ul, div.Ul
{mso-style-name:Ul;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Select, li.Select, div.Select
{mso-style-name:Select;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.writely-toc-lower-alpha, li.writely-toc-lower-alpha, div.writely-toc-lower-alpha
{mso-style-name:writely-toc-lower-alpha;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Blockquote, li.Blockquote, div.Blockquote
{mso-style-name:Blockquote;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
border:none;
mso-border-alt:dash-small-gap #DDDDDD .75pt;
padding:0cm;
mso-padding-alt:7.0pt 7.0pt 7.0pt 7.0pt;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
border:dashed #DDDDDD .75pt;
mso-border-alt:dash-small-gap #DDDDDD .75pt;
padding:0cm;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.writely-toc-upper-alpha, li.writely-toc-upper-alpha, div.writely-toc-upper-alpha
{mso-style-name:writely-toc-upper-alpha;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Table, li.Table, div.Table
{mso-style-name:Table;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Li, li.Li, div.Li
{mso-style-name:Li;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.pb, li.pb, div.pb
{mso-style-name:pb;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Address, li.Address, div.Address
{mso-style-name:Address;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Pre, li.Pre, div.Pre
{mso-style-name:Pre;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:"Courier New";
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.Olwritely-toc-subheading, li.Olwritely-toc-subheading, div.Olwritely-toc-subheading
{mso-style-name:Ol_writely-toc-subheading;
mso-style-parent:Ol;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.writely-toc-upper-roman, li.writely-toc-upper-roman, div.writely-toc-upper-roman
{mso-style-name:writely-toc-upper-roman;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
p.writely-toc-none, li.writely-toc-none, div.writely-toc-none
{mso-style-name:writely-toc-none;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
font-size:10.0pt;
font-family:Arial;
color:black;
background:white;
mso-shading:windowtext;
mso-pattern:solid white;
mso-ansi-language:RU;
mso-fareast-language:RU;}
@page Section1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.Section1
{page:Section1;}
-->
</style> <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifsW8tInAqLZ4Uin6AG6TW4PVeIpWeRK9Lcp2tdsYCQ9p5te-edSxeDTnWGeXcSDKPiL93ePwfIFwb6MFvbI2wA22ozk8IP4AI6iSp-KGtYSFNncPPR0cpEhGRjN2xIwtfKwS5lTQeZdNZ/s1600/VincMoon_nat%C3%A1%C4%8Den%C3%AD2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="267" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifsW8tInAqLZ4Uin6AG6TW4PVeIpWeRK9Lcp2tdsYCQ9p5te-edSxeDTnWGeXcSDKPiL93ePwfIFwb6MFvbI2wA22ozk8IP4AI6iSp-KGtYSFNncPPR0cpEhGRjN2xIwtfKwS5lTQeZdNZ/s400/VincMoon_nat%C3%A1%C4%8Den%C3%AD2.jpg" width="400" /></a></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><i> Vincent Moon was born Mathieu Saura in Paris in 1979. At the age of 18, while studying the theory of film and photography, he decided to absorb as many influences as possible, even at the price of absolute oversaturation. In photography, he was most inspired by Michael Ackerman and Antoine D’Agata. Some years later, his discovery of the work of Peter Tscherkassy led him to film.<o:p></o:p></i></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><i>In 2006, influenced by the film Step Across the Border – a documentary about English guitarist Fred Frith – he and his friend Chryde decided to create the music- and film-themed podcast The Take Away Shows, a series of short music documentaries about musicians improvising in unusual places. Thanks to the speed of the Internet, this podcast became a worldwide sensation within a few weeks. Over a number of years, he managed to shoot about three hundred music videos, short films and documentaries. REM, Beirut, Grizzly, Caribou, Wicleff Jean and Sigur Rós are some of the protagonists of Moon’s films. </i><br />
<a name='more'></a><o:p></o:p><i></i></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><i>His longer work includes documentaries about REM, Mogwai, and Arcade Fire. He filmed Little Blue Nothing, a documentary about Vojtěch and Irena Havel, in the Czech Republic in 2008. Then, in 2009, he contributed to the feature-length documentary All Tomorrow Parties, which received highly positive reviews.<o:p></o:p></i></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><i>Moon distributes the majority of his films via the Internet, blogs, and social networks. His style as a filmmaker is defined by his efforts to experiment with form and his specific affinity for the musicians he shoots, giving his films a tangible closeness and intimacy. The last few years has seen him travel with increasing frequency to exotic countries (Bolivia, Argentina, and Cambodia) to look for talented, local musicians. He sees the main goal of his work as catching the authentic atmosphere around the musicians he loves and discovering new music that he can pass on thanks to film.</i><span lang="EN-GB"><i><br />
</i> <b>How did you come to start making films?</b></span><span lang="EN-GB"><br />
I guess it was by accident. When I was 18, I started studying film at school. At the time, however, I didn’t know anything about cinema, photography, or art for that matter. Honestly, I was rather uncultured (laughter). Nothing really inspired me at first, but then something clicked from that sudden contact with all that culture. I met a lot of people my age who were fired up and talked about things that I didn’t have a clue about. When I was about 19, I gave myself five years to learn everything that I had ignored until then. I spent five years absorbing, reading, thinking, and trying to move forward. I was very lucky to be living in Paris, as everything I wanted to see and experience was just around the corner. Since then, I have been thinking a lot about how to work on myself, how to set goals and go after them. Another piece of coincidence and luck was that I started studying photography at the same time as cinema. I feel closer to photography than to film direction: I couldn’t imagine doing films like John Ford, not being very much into him. During my photography studies, I encountered two very important photographers: Michael Ackerman and Antoine D'Agata. Their approach to photography completely blew my mind and changed my life.<br />
<br />
<b><o:p></o:p></b></span></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB"><b>What are you working on now?</b></span><span lang="EN-GB"><br />
Right now I’m working on a webdocumentary, Boomtown Babylon.</span><span lang="EN-GB" style="color: red;"> </span><span lang="EN-GB">This is my first encounter with this document genre, so I am trying to experiment as much as possible, even though I am not so interested in the concept as a whole, being more and more interested in preparation and contemplation and less and less in the technical parts, i.e., the concerts and recordings. At the same time, I’m working on smaller films, which I usually make on the road.<br />
<b><br />
Smaller films and videos seem to be where your heart is...</b></span><span lang="EN-GB"><br />
It certainly is. I’m most happy when en route somewhere. Essentially I’m homeless, someone who meets people, talks to them, films them, and exchanges experiences with them. The really short films – I call them “little things” – are little souvenirs, moments in time, like a little drawing made on a piece of paper late at night and forgotten in a bar for the next person to sit at your table.<o:p></o:p></span></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB">I also do longer formats. I’m working on the final version of the film <i>La Faute de Fleurs</i></span><span lang="EN-GB">, a film about the unique Japanese musician Kazuki Tomokawa. It is one of my favourite projects so far. But those smaller films – I really put my heart and a whole lot of myself into them.<br />
<br />
<b><o:p></o:p></b></span></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB"><b>I have always been interesting in how you distribute your films. Is it strictly DIY or does someone help you?<br />
</b></span><span lang="EN-GB">That depends on the scope and length of the project, but the majority, especially the smaller formats, are totally DIY. I usually don’t make money on them - I usually just put them up for free on the Internet and blog about them. I sometimes say to myself that a little help with promotion would be appreciated. Actually, this is the only part of the process where I actually need help. I can take care of the rest myself.<b><br />
<br />
So, do you have complete control over the final result of the film?</b></span><span lang="EN-GB"><br />
Not all the time, unfortunately. The good thing about being someone who has always worked with Internet tools and is a DIY addict is that I almost never sign any contracts. I usually don’t need to. I base my work on trust in the people I work with, as I usually work with musicians whom I truly respect and love. It’s simple, albeit a little naive. I don’t want to change this, however, as then my work would lose its authenticity. Unfortunately, this approach doesn’t always pay off.<br />
<b><br />
I have heard about that were problems with Miroir Noir, a documentary that you filmed for Arcade Fire...</b></span><span lang="EN-GB"><br />
Yes, sometimes it would be better to have a contract. When I did the film about Arcade Fire, I asked for a contract at the time, but their manager – by the way, probably the worst person I have ever met in the music industry -- absolutely refused. In the end, I lost the final cut to the band’s lead singer who wanted to finish it himself. I hate this final film in general and refused to be credited as the director, so I appear as “filmed by Vincent Moon”. Nevertheless, there are certain sequences in it that I love. The final live show, despite all the interferences, is amazing I think.<br />
<br />
<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB"><b>Your films have a special tactile quality and come across as very intimate. They remind me of American photographer Nan Goldin, who once said that she doesn’t want to be the eye that observes, but the hand that touches the surface.<br />
</b></span><span lang="EN-GB">You like Nan Goldin? I love her. Not only her work, but the whole legend surrounding her. I guess that I have always been attracted more to the possibility of meeting the musicians that I admired the most than to the music that they produced. I have been always been interested in how they express themselves, in their inner soul. That dynamic always differs depending on the person. I “work” with them, even though the word “work” is not quite right – it’s more like having a chat or a drink with someone, where you discuss things, exchange thoughts, and try to bring each other somewhere else. My work for me is mainly a social experience, where everything, hopefully, takes place softly and subtly.<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB">The possibility to pass on something from the discoveries that I make while travelling is the most important to me. This is my main goal and the thing that satisfies me the most.<br />
<br />
<b><o:p></o:p></b></span></div><div class="Div" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB"><b>Nan Goldin has certainly influenced the two of us. Who else has inspired you or helped to form you? Have you ever had any idols?<br />
</b></span><span lang="EN-GB">Who forms you? Whom do you allow to shake your world, move you, and influence you? These are important questions. But I think that we live in a time – and I have arrived at this conclusion quite recently – where specific influences do not mean anything anymore. Due to new technologies, the Internet and so on, we have access to a whole array of visual experiences, images, sounds, and creations. Now it is more important to know how to navigate through the clutter, sift through it, and tame it. If you can manage this, you can be well rewarded. So, at this time, I can no longer say that I am influence by one or ten artists, but by thousands of experiences all around us. Of course, in the beginning, I was influenced by specific artists – Peter Metler, Tscherskassky, Bela Tarr, Koudelka, Jia Zhang Ke and Goddard – but I never stopped my quest. If you live a similar nomadic life like me, any new, unexpected encounter can change you substantially. I have absolutely no idea what influences me anymore – the world itself has become my main inspiration. And experimenting with natural drugs is another possibility. Not long ago I took some hallucinogenic mushrooms just before going to see Avatar, and this made the film into a fantastic experience (laughter).<b><br />
<br />
How do you work? Are you the type who works fast and intuitively or do you need hours to think over every cut?</b></span><span lang="EN-GB"><br />
This varies considerably. Sometimes I don’t even need to cut the film. I’m both – I tend to be fast and a perfectionist at the same time. My main benefit is my excessive energy. That is why I never stop thinking about film, experimenting with form. Sometimes I can get stuck with a whole project because of one or two cuts. I try to find a good balance. Sometime I realise that the raw footage is less important than editing and selecting the right moments, and when I do, I then tend to work very fast. <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><span lang="EN-GB"><b><br />
Do you know how many films you have made so far?</b></span><span lang="EN-GB"><br />
Do you mean the longer documentaries or the “little things”? To tell you the truth, I don’t know. I have no hierarchy of which film is of greater importance. I do think I have shot over 300 films. One day someone should help me count them...<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal"><span lang="EN-GB" style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b><br />
When do you think the breaking point came, when people started recognising Vincent Moon and his films globally?<br />
</b>That probably came after I filmed the Arcade Fire video in the elevator. After this film, people started to talk a lot about the <i>Take Away Shows</i> project that I started with my friend Chryde, who created the La Blogotheque Internet project. After this video, people saw me as “the guy who films musicians playing in weird places." At first it irritated me that people have the need to label me, to reduce me to one line to remember me. That is a disadvantage of this information age, but now I take it as part of the game. For me it was important to get musicians to play somewhere without cheering fans, just for fun, for the love of the music itself.<br />
<b><br />
I assume that you have reached the point where bands or musicians call you themselves. Do you still contact musicians who interest you to work with them?</b><br />
It’s a bit of both. I am becoming increasingly interested in musicians who do music far from the fields of rock or pop. Most of the people I want to film these days have never heard about me. And this makes it all the more interesting. One of my last filming sessions was with Kong Nay, an old, blind chapaye (a very special type of Cambodian guitar music) player. This musician had never heard of me of course. Most musicians who contact me are indie-rock players, and this is a world I am becoming less interested in.<br />
<br />
<b>Does it still happen that someone surprises or charms you with their music or has recording become more of a routine?<br />
</b>Routine? Not at all. The moment of amazement or magic is still there, maybe stronger than ever before. When on the road, I arrive in a city that I don’t know at all and begin to ask the locals about interesting local music. The quest is amazing. I was in Bolivia in January searching for Lzumila Carpio, a singer with an incredible voice, but she wasn’t in the country at the time. Filming Kong Nay in Cambodia was also an incredible experience. It was a privilege. In Buenos Aires I spent a whole day filming Juana Molina, and I considered this much more than just a music session. In Argentina, I discovered Soema Montenegro through some friends. This was the most incredible musical experience I have ever had. Soema is probably the most amazing musician I have ever filmed – as soon as she started singing, I couldn’t stop smiling and teardrops were falling on my camera. I have had a similar experience with Nakaido Kazumi, whom I shot in Osaka. I think that this film about him is probably the best one I have ever done. The film is a one-shot, six-minute sequence of walking at night. So simple, so perfect.<b><br />
<br />
And if you were to name your favourite musicians?<br />
</b>The Luyas, my favourite North American band. I also have a special relationship to Vojtěch and Irena Havel, with whom I filmed <i>Little Blue Nothing</i> a few years back. My most recent highlight is Cambodian singer Sinn Sisamouth. In Cambodia, Sinn was a legendary pop singer in the 1960s and wrote and recorded an amazing amount of songs. But, like most important artists, he died at the hands of the Khmer Rouge.<b><br />
<br />
What would be the ideal soundtrack to the movie about your life?</b></span><span lang="EN-GB"><br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"> Mmm... What about silence? It all comes back to that in the end. I think I would choose the beauty of silence.</span></span><br />
<span lang="EN-GB"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"> </span><br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"> This is an English version of the interview with V. M. conducted for VICE Czechoslovakia.</span></span><br />
<span lang="EN-GB"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Photograph is a courtesy of Vincent Moon.</span><br style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;" /> <br />
<o:p></o:p></span></div>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-14452459070204682332010-05-05T08:05:00.012+02:002010-06-13T17:50:22.842+02:00Vincent Moon / Rozhovor<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkX8HhaDr_PIO8WNY4P09Xufbm441tuST2JyKB4nRD8Ce0JZtVb4Xknckam8h4_Pv00W0mfTwYHnunl8mnaU9P3nkCL9L-2v0BmBYczmyJPVJO5FzF_wAT6dN6IBODf9dibjLGuIIWjUE9/s1600/Hlavn%C3%AD+foto_Vincent_Moon_Foto_Nina_Mouritzen.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkX8HhaDr_PIO8WNY4P09Xufbm441tuST2JyKB4nRD8Ce0JZtVb4Xknckam8h4_Pv00W0mfTwYHnunl8mnaU9P3nkCL9L-2v0BmBYczmyJPVJO5FzF_wAT6dN6IBODf9dibjLGuIIWjUE9/s400/Hlavn%C3%AD+foto_Vincent_Moon_Foto_Nina_Mouritzen.jpg" width="400" /></a></div><br />
<span style="font-style: italic;">Znáte Vincenta? Jestli ne, tak byste měli. Vincent je totiž jeden z nejproduktivnějších filmařů, který chodí po týhle planetě - za posledních pár let natočil víc než 300 krátkých filmů, videí a dokumentů. A nejenže točí hodně, točí taky zatraceně dobře. U jeho videa máte pocit, že hudebníkům dejcháte na záda a jezdíte po hmatníku. Vincent umí blízkost a intimitu.A my ho máme rádi. A nejenom my - R.E.M., Mogwai, Arcade Fire, Lhasa de Sala, Beirut, Grizzly Bear, Caribou, Wyclef Jean, Sigur Rós a stovky dalších ho mají rádi taky. Rozhovor nám dal během zastávky v Paříži, kam se vrátil, aby sestříhal svůj poslední projekt Boomtown Babylon.</span><br />
<span style="font-style: italic;"><a name='more'></a> </span><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Na čem právě pracuješ?</span><br />
Vincent: Právě dělám videodokument Boomtown Babylon. Jde o mix fotek a videa, kterýma se snažíme mapovat extrémně chudý polozapomenutý místa na světě. Dělám na tom s dalšíma kamarádama. Je to můj první střet s tímhle žánrem, takže se snažím experimentovat, jak to jen jde, ačkoliv mi ten koncept není zas tak blízkej. Simultáně taky připravuji pár krátkých hudebních filmů, které většinou vznikají přímo na cestách…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co tě vůbec vedlo k tomu, že jsi začal filmovat?</span><br />
Hele, asi to byla náhoda. Když mi bylo osmnáct, začal jsem studovat film. V tý době jsem nevěděl nic o filmu ani o fotografii nebo o umění obecně. Byl jsem, upřímně řečeno, dost nekulturní (smích). Neměl jsem žádnou silnou motivaci, ale pak se ve mě něco zlomilo. Vzešlo to podle mě z toho kontaktu s takovým množstvím umění. Potkával jsem hodně lidí v mým věku, který měli zápal a bavili se o věcech, o kterých jsem já neměl ani tušení. Když mi bylo asi devatenáct, dal jsem si pět let na to, abych se doučil všechno, co jsem do tý doby ignoroval. Pět let jsem intenzivně vstřebával, čet a snažil se posunout dál. Měl jsem velký štěstí, že jsem žil v Paříži a všechno, co jsem chtěl vidět nebo zažít, bylo na dosah ruky. Od tý doby dost přemýšlím o tom, jak na sobě pracovat, jak si určovat cíle, kterých chci dosáhnout a jít si za svým. Další náhoda a štěstí bylo, že jsem ve stejný době jako film začal studovat taky fotografii. Byla mi bližší než filmová režie. Nedoved jsem si představit, že bych někdy měl dělat filmy jako John Ford. To mi nebylo blízký. V tý době jsem taky objevil dva hodně důležitý fotografy - Michaela Ackermana a Antoina D’Agatu. Jejich přístup k fotografii mě úplně odstřelil. Normálně mi změnil život. Potom jsem objevil Petera Tscherkasskyho, kterej mě výrazně posunul k tomu, co vlastně dělám doteď - k filmu…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Jasně - tvoje životní láska musí bejt dokument a film…</span><br />
To určitě. A cestování. Nejradši jsem na cestě někam - v podstatě bezdomovec, kterej se potkává s lidma, natáčí je a vyměňuje si zkušenosti. Ty opravdu krátký videa, který dělám nejčastěji - říkám jim maličkosti, fungujou jako suvenýry, zástavky v čase. Jako když namaluješ něco na kousek papíru pozdě v noci u stolu v baru a ta kresba tam zůstane pro někoho dalšího, kdo si sedne ke stejnému stolu.<br />
Zároveň ale dodělávám delší dokument - stříhám film “Chyby květin” (La Faute de Fleurs) o japonským hudebníkovi Kazuki Tomokawovi. Je to jeden z nejlepších materiálů, který jsem zatím natočil.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Vždycky mě zajímalo, jak svoje filmy distribuuješ. Děláš si všechno sám nebo ti někdo pomáhá?</span><br />
To záleží na rozsahu a dýlce projektu, ale u většiny z nich, zvlásť u těch krátkých hudebních filmů, je to kompletně DIY. Většinou na nich nic nevydělam, takže je jen předávám dál volně přes internet a šířím je přes blog. Občas si říkám, že bych s propagací potřeboval trochu pomoct. Vlastně je to jediná část toho procesu, kde by se mi pomoc hodila. Všechno ostatní si udělám sám (smích).<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Takže máš kompletní kontrolu nad tím, jak film dopadne?</span><br />
Hele, bohužel né vždycky. Stinná stránka toho, když pracuješ hodně online a děláš věci fakt DIY způsobem je, že většinou nepodepisuješ s nikým závazný smlouvy. Většinou to není potřeba. Já svoji práci zakládám na důvěře k lidem, který natáčím, protože většinou pracuju s muzikantama, kterejch si hodně vážím. Je to jednoduchý, ale trochu naivní. Nechci to ale měnit, protože by pak moje práce ztratila ten punc důvěry. Bohužel, ne vždycky se to vyplatí.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Slyšel jsem o problémech s dokumentem Miroir Noir, kterej jsi točil pro skupinu Arcade Fire…</span><br />
Jo jo, někdy by bylo lepší smlouvu mít. Když jsem točil film o Arcade Fire, řekl jsem si o ní, ale jejich manažer - mimochodem, pravděpodobně nehorší člověk, kterého jsem v celý hudební branži potkal - to absolutně odmítnul… Nakonec jsem přišel o většinu materiálu, kterej si půjčil jejich šílenej zpěvák a začal film sám stříhat. Ten konečnej film nemám rád a odmít jsem tam bejt uvedenej jako režisér, takže se ve filmu jen objeví: ”nafilmováno Vincentem Moonem”. Pořád mám ale rád některý sekvence…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Třeba závěrečnej koncert?</span><br />
Jo, ten působí i přes všechny zásahy fantastickým dojmem.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Tvoje filmy mají zvláštní haptickou kvalitu a působí hodně intimně. Připomíná mi to americkou fotografku Nan Goldin, která kdysi řekla, že nechce bejt oko, které pozoruje, ale ruka, která se dotýká povrchu..</span><br />
<br />
Máš rád Nan Goldin?<br />
<span style="font-weight: bold;">No jasně.</span><br />
<br />
Já jí miluju. Nejen její práci, ale i celou legendu kolem ní. Myslím, že mě vždycky přitahovala možnost setkat se s hudebníkama, který sem obdivoval víc, než samotnou hudbu, kterou produkovali. Zajímalo mě, jak se vyjadřujou, jejich divnosti a vnitřní svět. Ta dynamika je ale u každýho jiná. Záleží na konkrétních lidech, se kterými pracuješ… I když ani výraz ”pracovat” se tady moc nehodí - jde o povídání, jako když jdeš s někým na drink a zároveň diskutujete, vyměňujete si názory… Pro mě je moje práce hlavně sociální zkušenost, kde se - aspoň doufám - všechno děje přirozenou, nenásilnou formou. Pro mě je důležitý to, že můžu předat něco z těch hudebních objevů, které na cestách udělám. To je vždycky satisfakce.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Určitě nás oba dva ovlivnila Nan Goldin. Kdo další tě formoval?</span><br />
To je důležitá otázka, kdo tě formuje, komu dovolíš, aby ti zatřás světem, dojal tě a ovlivnil. Teď mám pocit, že žijeme v době, a k tomu jsem dospěl docela nedávno, kdy konkrétní vlivy už nic neznamenají, protože díky novejm technologiím máme přístup k tak obrovskýmu arzenálu vizuálních vjemů, hudby a umění. Teď je mnohem důležitější umět si v tý změti vybrat, ukočírovat to, ale když to zvládneš, může tě to obohatit. Takže teď už nemůžu říct, že jsem ovlivněnej jedním nebo deseti lidma. Jde o tisíce různejch vlivů, které jsou všude kolem nás. Jasně, na počátku mě ovlivnili konkrétní umělci - Peter Metler, Tscherskassky, Bela Tarr, Koudelka, Jia Zhang Ke nebo Goddard - ale nikdy jsem nepřestal hledat. Pokud žiješ podobně nomádským způsobem života jako já, může tě kdykoliv nová zkušenost, kterou nečekáš, posunout diametrálně jinam. Momentálně už nemam vůbec představu, co nebo kdo mě ovlivňuje, svět sám se stal tou hlavní inspirací. A experimentování s přírodníma drogama je další možnost. Nedávno jsem si dal halucinogenní houby a pak jsem šel na Avatar, bylo to skvělý… (smích).<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Jak pracuješ - jsi ten typ, co pracuje rychle a intuitivně nebo jsi ten typ, co se patlá hodiny s každým střihem?</span><br />
To se dost střídá. Někdy střih ve filmu ani nepotřebuju. Jsem obojí - pracuju rychle, ale jsem perfekcionista. Moje hlavní výhoda je přetlak energie. To je důvod, proč o filmu nepřestávam přemejšlet. Pořád experimentuju s formou. Někdy se ale zaseknu s celým filmem na jednom nebo dvou střizích. Snažím se v tom najít rovnováhu. Někdy mi dojde, že samotnej syrovej film je míň důležitej než střih a výběr těch správnejch momentů. Když mi to dojde, pracuju hodně rychle.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Víš vůbec, kolik filmů jsi už natočil?</span><br />
Myslíš těch delších dokumentů nebo těch krátkejch “maličkostí”? Tak to úplně přesně nevim. Nemám žádnou hierarchii, abych stanovil, kterej film je důležitější. Myslím ale, že celkem jsem dokončil už přes 300 filmů.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Taky jsem se dopočítal k podobnýmu číslu. To za těch pár let není málo. Musíš bejt workoholik…</span><br />
Svým způsobem jsem. Extrémní! Ale natáčení je pro mě taková možnost seberealizace, že si skoro neuvědomuju, že jde o práci. Pro mě je to jako jídlo a spaní.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A máš představu, kdy přišel ten zlomovej moment a lidi si tě začali víc všímat?</span><br />
To přišlo po tom, co jsme natočili video s Arcade Fire ve výtahu. Po tomhle filmu lidi začali hodně mluvit o projektu Take Away Shows (Koncerty s sebou), kterej jsme dali dohromady s kamarádem Chrydem z La Blogotheque. Po tomhle videu si mě lidi zafixovali jako “toho chlapíka, který natáčí muzikanty na divnejch místech”. Původně mě štvalo, že mají lidé potřebu dávat mi nějakej label, nějak mě zjednodušit do jedný věty, aby si mě zapamatovali. To je nevýhoda týhle éry informací, ale už to beru jako součást hry. Pro mě bylo důležité přimět hudebníky zahrát si někde bez přítomnosti hysterickejch fanoušků, jen tak z legrace, pro samotnou lásku k hudbě.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Počítam, že jsi dosáhl toho bodu, kdy ti lidi volají sami. Oslovuješ ještě sám muzikanty, který tě zajímají, když s nima chceš pracovat?</span><br />
Je to mix obojího. Čím dál víc mě zajímaj hudebníci, který dělají hudbu, která jde úplně mimo rock nebo pop. Většina lidí, se kterýma chci momentálně točit, o mě v životě neslyšela. A tím je to samozřejmě zajímavější. Jeden z posledních lidí, které jsem natáčel, byl kambodžskej muzikant Kong Naye, starej slepej kytarista, kterej hraje chapaye (speciální odnož kambodžský kytarový hudby). Ten člověk o mě v životě neslyšel. Většina muzikantů, který mě sami kontaktují hraje indie-rock a ten mě už prakticky nezajímá.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Před pár lety jsi natočil i dokument o Havlových. To je zvláštní páreček. Dokonce ani v Čechách se o nich moc neví. Jak jsi se k nim dostal?</span><br />
Jejich CD se ke mně dostalo přes kamaráda Bruce Dessnera, kterej hraje v kapele The National. Dostal jsem desku “Malé modré nic” (Little blue nothing), ale pár let mi trvalo, než jsem přišel na to, kdo ti dva jsou. Oni fakt žijou hudbou. Žijou tím a kašlou na společnost. Minulej listopad jsme s nima udělali v rámci festivalu CPH DOX v Kodaňi promítání mýho filmu o nich, ke kterýmu Havlovi hráli živě. To je moje oblíbená vzpomínka. To spojení jejich hudby a obrazu bylo jako splněnej sen.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Takže se ti pořád stává, že tě někdo hudbou překvapí nebo dojme? Nestala se z toho rutina?</span><br />
Vůbec ne. Ten moment dojetí nebo okouzlení tam pořád je, a možná silnější než kdy dřív. Když jsem na cestách, přijedu do města, který vůbec neznám a začnu se ptát místních po zajímavý lokální hudbě. To je hrozně napínavá mise. V lednu jsem byl takhle v Bolívii, kde jsem se snažil vypátrat Lzumilu Carpio, zpěvačku s fantastickym hlasem, ale ona byla bohužel tou dobou v zahraničí. Ale to samotný pátrání bylo dobrý. Natáčení Konga Naye v Kambodži bylo taky skvělý. Byla to pro mě pocta. V Buenos Aires jsem strávil celý den natáčením Juany Moliny a přitom jsem si řikal - tohle je daleko víc než jenom hudební session. V Argentině jsem taky díky kamarádovi objevil zpěvačku Soemu Montenegro, byl to nezapomenutelnej hudební zážitek. Soema je pravděpodobně nejúžasnější zpěvačka, kterou jsem filmoval - v momentě, kdy začala zpívat jsem se nemoh ubránit, rty se mi roztáhly do úsměvu a začal jsem brečet. Podobnou zkušenost mám s Nakaido Kazumim, kterého jsem filmoval v Osace. Myslím, že film bude asi to nejlepší, co jsem zatím dal dohromady. Je tam šestiminutová scéna z noční procházky, bez jedinýho střihu - absolutní jednoduchost a krása.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A kdbys měl vyjmenovat svoje nejoblíbenější hudebníky, all time favourites?</span><br />
Mám oblíbenou americkou kapelu, která se jmenuje The Luyas. Vojtěch a Irena Havlovi jsou další oblíbenci. A můj poslední objev je kambodžskej zpěvák Sinn Sisamouth. Sinn byl v Kambodži populární popový zpěvák v 60. letech a natočil obrovský množství hudby. Potom ho ale zabili, stejně jako většinu důležitých umělců, Rudý Khmérové. Zkus si ho vygoolovat.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A kdyby sis měl vybrat soundtrack k filmu o sobě?</span><br />
Hm… co třeba ticho? Nakonec se k němu všechno vrací. Myslim, že bych si vybral krásu ticha.<br />
<br />
Fotka: Nina Mouritzen<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Viceland, 30. 4. 2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-26098775277422283462010-04-20T08:48:00.012+02:002010-06-13T19:01:11.715+02:00Times New Viking / Rozhovor<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN65_C1YeVWPLe7uzTtNDUzulK4q0N0lxUFcpMDP3iw-DCcMp5PpqI0IFrTbxijCMscLrWgkbEiBbwL-A9sgdLVO0xWj6zLgqUkLs59AsH7uz8jKiM9dJFSvzRXM_gq-ylXxBu2fHb2lni/s1600/times-new-wiking.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" height="266" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5462109883716698914" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN65_C1YeVWPLe7uzTtNDUzulK4q0N0lxUFcpMDP3iw-DCcMp5PpqI0IFrTbxijCMscLrWgkbEiBbwL-A9sgdLVO0xWj6zLgqUkLs59AsH7uz8jKiM9dJFSvzRXM_gq-ylXxBu2fHb2lni/s400/times-new-wiking.jpg" style="float: left; height: 213px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" width="400" /></a><br />
<br />
Times New Viking v Praze = entuziazmus, dobrá energie a lo-fi pop od Amíků, který se potkali na akademii a tak dlouho spolu chodili na přednášky, až je napadlo, že dát dohromady band bude mnohem větší legrace. Na otázky Vice odpověděl bubeník Adam Elliott. Jako správnej bubeník se držel zlatýho pravidla - odpovídat stručně a moc se s tím nepárat.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Co hrajete?</span><br />
Adam: Já tomu stylu říkám souhra šťastných náhod. Zníme jako Young Marble Giants prohnaný přes efektovej pedál. Snažíme se o minimalismus.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Vy tři se znáte z Columbusu, z Ohia. Jaká je tamní lokální scéna? Děje se tam něco zajímavýho?</span><br />
<br />
Columbus je známej kvůli nahrávání na čtyři stopy a tím, že se tam chlastá whiskey. Je tam silná hudební scéna, ale je dost uzavřená. Nikdo na pobřeží (NY, Seattle atd.) nám nevěnuje pozornost a my zase děláme, že nevěnujeme pozornost jim. Pocházíme z oblasti The Stooges a Pere Ubu.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Teď už trávíte docela dlouhou dobu na turné. Jak to přežíváte?</span><br />
<br />
Jíme hodně studenejch sendvičů. Je v tom hodně řízení a každej den slyšíš jinou řeč. Jediná věc, kterou děláme pravidelně je, že hrajeme dvacet písniček každou noc.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">A jak se během turné snášíte mezi sebou?</span><br />
<br />
Máme svoje interní vtípky, nepsaný pravidla a snažíme se nechat jeden druhýho v klidu když to jde.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Vidíš nějaký rozdíl mezi hraním ve Státech a v Evropě?</span><br />
<br />
Evropa má lepší architekturu a lidi tě tu respektujou jako umělce. Ve Státech na nás koukají skrz prsty. Mají nás za křupany.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Posledních pár let přichází čím dál víc zajímavý hudby ze Států - všechen ten noise, diy, malý hudební labely. Čím to je?</span><br />
<br />
Určitě kvůli internetu. Amerika měla vždycky tuhle malou scénu lidí zavřenejch ve sklepech, který dělali svojí vlastní hudbu. Kvůli internetu teď ale můžete slyšet americký dema těchhle kapel i v Japonsku. A navíc - myslím, že to muselo vzniknout - každýmu už se dělalo blbě od žaludku z diskopunku.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Dáš nám tip na nějakou zajímavou hudbu, kterou poslední dobou posloucháte?<br />
</span><br />
Earles and Jensen a Crystal Gayle. Vygoogluj si je!<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Jaká doba byla podle tebe nejdůležitější pro současnou hudbu?</span><br />
<br />
Určitě den, kdy vynalezli mašinku na efekty Big muff (pozn. Jimmy Hendrix byl fanoušek).<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">A co vážná hudba? Posloucháte někdy?</span><br />
<br />
Jo jo. Můj favorit je Dvořák.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Jaký si pamatuješ nejbizarnější, nejzvláštnější a nejzajímavější koncert?</span><br />
<br />
Hodně zvláštní byl koncert ve Scrantonu, v Pennsylvánii - spousta hodně mladejch lidí na nějakých divných drogách, co prodávali během koncertu rozpixelovaný punk-rockový odznaky. Nedávno jsme taky hráli ve Švédsku - to nám došlo, jak je to tam divný…cítili jsme se hodně daleko od domova. (smích) Asi nejzajímavější byl koncert ve Whitney Muzeu v New Yorku, kde jsme hráli pro děti pod obrovským obrazem od Roberta Raschenberga.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A nakonec - co říkáš na Lady Gaga? A na jaký straně stojíš? Lady Gaga nebo Beyonce?</span><br />
<br />
Hudba, co dělá Gaga je hodně špatná, ale pokouší se o umění. Beyonce je jenom špatná.<br />
<br />
<br />
Foto: Radeq Brousil<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Publikováno: VICE Czechoslovakia, Viceland, 07.04. 2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-89486008332570745882010-03-23T14:12:00.006+01:002010-06-13T17:51:54.819+02:00Tepichy<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivMRc-SV5Ljy3im_V1QX-jMyT-oXIa_5v3QGJLQVJUke_WTi2UkI05uwm6z5c6ZnDgAs2AoS9_eqJz5Mihd9b1esBHCABxiKgf5_DGCTKnJqZvd92fgLiKebDdNUJa0zsjIquwL4Z7HQh7/s1600-h/Tepichy.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5451817401472171394" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivMRc-SV5Ljy3im_V1QX-jMyT-oXIa_5v3QGJLQVJUke_WTi2UkI05uwm6z5c6ZnDgAs2AoS9_eqJz5Mihd9b1esBHCABxiKgf5_DGCTKnJqZvd92fgLiKebDdNUJa0zsjIquwL4Z7HQh7/s320/Tepichy.jpg" style="cursor: pointer; float: left; height: 218px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<span style="font-style: italic;"> Lesbická scéna v Praze bývala o dost sevřenější než scéna buzen.<br />
Zatímco komunita gayů prošla od devadesátých let standardním vývojem a teď v Praze existují desítky teplých barů, hospod, klubů a saun, holky si hleděly svýho, pořádaly jedinou komerční párty (Freedom) a chodily do jedinýho klubu (Jampa Dampa). Ještě asi před rokem o sobě nedávaly moc vědět. Takže zatímco Vinohradskou zalívala záře buzních melírků a zaháněla heteráče jak šváby pod kámen, u holek bylo ticho po pěšině. Před rokem začala změna. Radikální!</span><br />
<a name='more'></a><span style="font-style: italic;">Lesby byly najednou akční, pořádaly poloutajený večírky a masivně se sdružovaly na sociálních sítích. Najednou je jich všude plno, rozjíždějí to na našlapané párty Klit, derivátu původní Girls just wanna have fun. Kromě otevřených, ohlašovaných párty existuje ještě celá spleť polosoukromých akcí a facebookových skupin.<br />
<br />
Po tom, co jsem se poprvé vetřel na Klit (ehm), mi došlo, že lesby v Čechách předběhly buzny mílovejma krokama, pochopily, že světová queer scéna se čím dál víc otevírá i mimo okruh své komunity. Na Západě se gay a hetero svět míchá, což je pro mladší generaci, která už nemá potřebu urputně bojovat za svoje práva, mnohem zajímavější platforma společenský existence. Bitva je dobojovaná, většina mladejch hipsterů už pochopila, že queer element funguje jako osvěžující kapka na suchým heterosexuálním lopuchu. Právě fakt, že to holky pochopily, přitahuje alternativní potěr všeho druhu, kde se pohlaví a sexuální orientace řeší až v druhým plánu. Co se tu počítá, je podobnej vkus a chuť se bavit.<br />
<br />
A tak zatímco většina českých bukvic pořád navštěvuje gay diskošky, kde mohutně prožívají Kylie Minogue a razí styl melír-solárium na ksicht-strečový tričko, lesby pořádají našláplé párty, na který jim dělá reklamu i Peaches. Jednoho dne je kdosi přejmenoval z leseb na tepichy. A ony to vzaly.<br />
<br />
Vítejte ve světě, kterej už dávno není jen o nařachaných chlapicích v neforemných mikinách. Mladý lesby mají totiž šmrnc a chuť pohnout věcma dopředu. Tepichy se otevřely světu!<br />
<br />
S Danou Machajovou, promotérkou a jednou z vůdčích osobností holek, kterým střední proud moc nevoní, jsem se bavil o alternativě, potřebě posouvat věci dál i o pornu pro holky.</span><br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Vypadá to, že jste se původně vymezovaly vůči tomu mainstreamovýmu lesbímu klišé. Je to tak?</span><br />
Vlastně jo. Myslím, že ten hype začal trochu s webem Lolla. Ten jsme začaly dělat s Danou Bubákovou v roce 2007. Podaly jsme grant a dostaly nějaký peníze na realizaci od Slovensko-českýho ženskýho fondu. Chtěly jsme, aby vznikla platforma, kde spolu budou moct různorodý typy holek komunikovat, vyměňovat si zkušenosti… Měly jsme pocit, že když se v Čechách řeklo lesba, vybavila se každýmu nějaká nešťastná genderově zmatená feministka nebo nějaká tragická postava. Chtěly jsme ukázat, že vyrostla mladá generace, která už neřeší jenom svojí identitu a nemá už potřebu bojovat v jednom kuse za svoje práva.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Myslíš, že tohle je něco, čím dřív prošli buzny?</span><br />
To nejsem schopná říct, ale mám pocit, že kluci nemají takovou potřebu tu svojí kulturu řešit. Nejsem si jistá.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">To já myslim, že mají, ale ta kultura u buzen je daleko dřevěnější. Mně vždycky připadalo, že lesby mají ve všem určitej intelektuální úhel. U kluků to dost často je o tom otevřít čistě gay club, kde budou moct tancovat polonahý a nemíchat se s heterákama, takže nemusí mít pocit, že je něco ohrožuje.</span><br />
Tohle mají lesby taky. Máš v Praze Jampa Dampu, kde to přesně na týhle bázi funguje. Aby mohly holky tancovat se svýma holkama. Ale není tam žádná potřeba to nějak rozšiřovat nebo posouvat dál. Ale tohle je jen jedna část.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Obecně je podle mě mezi lesbama hodně intelektuálek. To možná vychází z toho konceptu, když jsi na společenským okraji, máš tendenci studovat společnost a lidi a pochopit, proč tak funguje…</span><br />
No jasně, proto ta Lolla. Šlo o kanál, kde se mohly tyhle informace sdílet. Postavily jsme to tak, že uživatelé sami zadávali obsah, protože každej věděl něco. Nechtěly jsme, aby to byl push jednoho člověka – jako tohle je můj pohled na věc. Takže to fungovalo jako komunitní server, jako je v Čechách Nyx nebo Kyberia na Slovensku.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Ta Lolla tomu dala nějakej základ, ale postupem času to začalo být ruznorodější, viď?</span><br />
Ono to postupem času přestávalo fungovat, což pro mě bylo trochu smutný, ale do určitý míry web splnil svojí úlohu a ovlivnil pozitivně to, co se děje teď. Mezitím do Čech pronikl Facebook a tam se ta komunikace trochu přesunula. Měly jsme problém s tím, že to dění zůstalo hlavně v Praze. Kontaktovaly jsme lidi na Slovensku a v dalších městech, ale to moc nefungovalo. Ale tady v Praze vznikly na základě toho různý sub-skupinky. Začaly se pořádat menší, komornější párty, nebo se ty holky pravidelně potkávaj. Začaly jsme v Blind Eye dělat párty Girls just wanna have fun. Někdy v létě 2009 jsme začaly dělat Klit ve Friends. Tahle párty docela strhla pozornost. Na začátku dokonce Bára (Hacsi, spolupořadatelka Klitu) dělala rozhovor s Peaches a přemluvila jí, aby pro párty natočila krátkej spot. Párty proběhla několikrát a začalo se o ní dost mluvit. Ještě tak před rokem tu byl trochu monopol – jedna velká lesbická párty. Teď se toho děje daleko víc, takže i holky, který ten lesbickej mainstream nebaví, mají nějakou platformu.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co chystáte dál?</span><br />
Klit pořád dobře funguje, takže v tom pokračujeme. Chceme postupně zvát i nějaký zahraniční hosty. Vím taky, že holky, co dělají párty Kočičí úlet, chystají něco novýho v klubu Saints. Navíc jsem se nedávno domluvila s lidma z Amsterodamu, a začínáme do Čech distribuovat holandskej časopis Girls like us.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
To je holčičí obdoba BUTT magazinu?</span><br />
Jo, časopis vychází od roku 2005 v Amsterodamu a je to taková platforma pro lesby, který jsou mimo hlavní proud a dělají něco zajímavýho. Předběžně jsem zjišťovala zájem a vypadá to, že po tom časopisu tady bude docela poptávka.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Ještě ke Klitu. Pro mě je na těch vašich akcích zajímavý to, že jsou hodně otevřený. Podobně jako když teď pojedeš do Londýna nebo do Berlína, tak už budeš mít trochu problém najít čistě gay akci. Už to je, jak se říká – straight friendly.</span><br />
Určitě. Když žiješ v komunitě, která je schopná fungovat jenom sama se sebou, tak jakej by to mělo smysl?<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">No je to logicky další krok. V momentě, kdy se už nepotřebuješ vymezovat, protože tě společnost bere jako svou součást, v ten moment tam tu společnost můžeš pustit.</span><br />
No právě. On třeba ten Klit je vlastně Lesbian friendly party spíš než Lesbian night, kde máš zaručený, že nepřijde ani jeden chlap. To je blbost. To by nahrávalo přesně tomu, aby se holky mohly svlíct do půl těla a třít se o sebe. O to nám nejde. Ta párty se vyvíjí dobře, takže chceme kontaktovat nějaký interpretky z Berlína, a to už by mělo bejt zajímavý prostě pro lidi obecně, nejenom pro tu lesbickou komunitu. Ukázat tu ženskou kreativní sílu.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Existuje u vás nějaká kultovní, vůdčí lesba?</span><br />
Těžko říct. Hodně se mluví o Anetě Langerový, která je teď čerstvě vyoutovaná. Ale obecně je tu spousta silných osobností, který jsou lesby, ale nemají moc potřebu vytrubovat to do světa. Není už moc důvod.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">S tím mám taky trochu problém. Je rok 2010 a některý buzny se stále domnívají, že musí vytvářet mantinely a vytrubovat: „Tohle je můj svět…“</span><br />
To souvisí s tím otevíráním navenek. Není důvod odsekávat se od zbytku světa.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Takže princip je takovej, že si vytvoříš mantinel, a v momentě, kdy je pevnej, a lidi si na něj zvyknou a začnou si důvěřovat, ho máš zbourat?</span><br />
To se asi nedá říct, ale já to taky tak vnímám. Už třeba to, že byly kategorie lesbian, gay a transgender. A teď je to všechno queer. Zní to jako návrat někam do padesátejch let, ale není to tak. Používání výrazu Queer má teď uplně novej význam než předtím. Žijeme v hodně jiným kulturním kontextu.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co porno? Existuje nějaký porno pro holky?</span><br />
To nevím. Každopádně většina leseb moc nemusí „lesbický scény“ v pornu pro heteráče. Je to točený pro chlapy, lesbám to nepřijde moc zajímavý. Ale trochu překvapivý je, že hodně holek rádo kouká na gay porno. Možná proto, že je tam ten aspekt agrese. I když je to možná trochu divný. Mě porno moc nebaví, ale docela si dávám amatérský videa na Xtubu.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Zajímavý. Taky mě fascinuje, že lesby u nás přišly ještě před buznama s tím otevíráním se většinový společnosti.</span><br />
No, už nežiju v tom „já jsem lesba a jsem na to hrdá“, z takovýho toho existenciálního popudu, ale spíš je to: „Jo, preferuju v osobním životě holky, ale to není všechno“. Už to neni boj, spíš jako nabídka, pozvání pro tu většinovou společnost.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Dialog?</span><br />
Jo, je to spíš dialog.<br />
<br />
Fotka: Kristýna Holubová<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Vice Czechoslovakia, 22.3.2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-81798840633719818202010-03-20T12:48:00.005+01:002010-06-13T17:56:25.714+02:00Bílá vrána Jakub Polanka<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4PiHZ3nAt6JpcNFmj9dpaWjaXree6WbOPp_L2-ItJE3nmNtdABdmUVQE_qFkPeLctV5i4ShpHTeVLGqqamZnNtMmcgk5OZj9MPy3KbKyr6rRUWeMQFShG_kjXhszDqTKJXbTBfgNNpzKu/s1600/Polanka.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4PiHZ3nAt6JpcNFmj9dpaWjaXree6WbOPp_L2-ItJE3nmNtdABdmUVQE_qFkPeLctV5i4ShpHTeVLGqqamZnNtMmcgk5OZj9MPy3KbKyr6rRUWeMQFShG_kjXhszDqTKJXbTBfgNNpzKu/s400/Polanka.JPG" width="400" /></a></div><br />
<span style="font-style: italic;">Jakub Polanka je bílá vrána. Jako jednomu z mála se mu podařilo dostat se z české módní šedi na mezinárodní úroveň. Docela paradoxně, protože šedá je pro Jakuba asi nejdůležitější barva. <br />
Po ukončení studia na pražské Vysoké umělecko-průmyslové odjel do Paříže, kde studoval postgraduál na Francaise Institut de la mode a tři roky pracoval pro Philippa Starcka. V současné době se Jakub vrátil do Prahy, kde dokončuje novou kolekci. </span><br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Takže s Polankou, čerstvým držitelem ceny „Návrhář roku“ o tom, jaký je rozdíl mezi českými a ruskými kurvičkami, lenosti médií a důležitosti atmosféry v módě:<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Vice: Co momentálně děláš?</span><br />
<br />
Jakub: Tak teď zrovna dodělávám kolekci podzim/zima na příští rok, protože za chvíli začíná Fashion Week, a potřebuju to co nejdřív dát na web. Teď jsem skončil u Phillipa Starcka, takže hledám další práci – prodávám šaty a chodím na pohovory, dělám, co se dá. Musím platit nájem.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A co spolupráce s Peclers v Paříži?</span><br />
Spolupráce běží. Peclers je studio, které se zabývá trendy a připravuje trendy na novou sezónu. S těmi dál dělám, ale jedná se o freelance a spolupracuju s nimi jen na určitých projektech.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Dá se podle tebe definovat něco jako český styl?</span><br />
(Smích) Určitě není moc ostrej. U nás se pořád pohybujeme někde mezi neměckým podiviným minimalismem a ruskou pompézností. Lidi u nás se bohužel snaží zkombinovat věci, které dohromady prostě nejdou. Navíc, u ženský módy pořád funguje takovej zvláštní sportovní americkej styl…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Myslíš krátká bundička do pasu a vyšisovaný džíny?</span><br />
Jasně, a obepnutý tričko a džíny Diesel. Je to smutný.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Nemyslíš, že díky tomu vypadají Česky jako kurvičky?</span><br />
No, jsou to kurvičky, ale bohužel to nejsou ty ruský kurvičky, který nosí šaty od Balmain – třpytivý minišaty a tak. U nás jsou to pořád spíš kurvičky oblečený od Natalie Ruden.<span style="font-weight: bold;"><br />
<br />
Jo, to je legrační, minulý týden jsem šel kolem obchodu Natalie Ruden s mojí britskou kamarádkou, která byla celá překvapená z toho, že v Praze jsou na tom transvestiti tak dobře, že můžou mít obchod pro Drag přímo v centru města…</span><br />
Přesně tak. Ale tady móda obecně je trochu trancková. Podívej se na fenomén missek. Tady je to opravdovej kult – missky a všechny ty dámičky, který jsou jim podobný. To je přesně tenhle styl oblečení. Já to definuju jako vydržovaná panička nebo ruská šlapka. Oni ty missky tak většinou stejně skončí…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Myslíš typ „Jágrovo milenka“?</span><br />
No…anebo můžou jít dělat rosničku do počasí. Určitě jsou to hodný holky, ale jestli tohle je vrchol jejich ambic? <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co říkás na ten rozpor mezi tím, co si Češi myslí, že je módní a co je ve skutečnosti opravdu ve světě módní? Myslím celá ta snaha médií přesvědčit nás, že Osmany Laffita nebo Ruden reprezentujou opravdovou „světovou módu“…</span><br />
No jasně. Já mam pocit, že bysme tady potřebovali minimálně okupaci, aby se to změnilo rychle. To je asi jediný, co by pomohlo. Ale to už je trochu politický. Češi se bojí mít vlastní názor a jít s tím ven. Dneska mají internet, ale přitom vůbec nesledujou, co se děje. Tady asi musí jedna generace vymřít…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Ale generace vychová další generaci…</span><br />
Jasně, ale postupně se tyhle věci jako vkus vyvíjí. Další problém je, že v Čechách jsou všechny časopisy pro ženský stejný. Je jich dvacet a všechno je stejnej typ. Neexistuje magazín, který by měl jinej názor. <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A sleduješ obecně média nebo blogy?</span><br />
Víš co, já moc časopisy o módé nesleduju, protože to ti sebere hodně energii. Těch magazínů je milion a inspirovat se příliš něčím je strašně nebezpečná cesta. Já se snažím prolistovat I-D, francouzskej Vogue, pár italských magazínů, ale cíleně je nesleduju. V Pařízi je dobrý přístup k mezinárodním časopisům, takže je prolistuju, ale nikdy nekupuju.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co se týká tvýho oblečení, já tam vidím trochu inklinaci k minimalismu a designu. Je to tím, že v Čechách se během studia hodně inklinuje k designu a né tolik k módě?</span><br />
Tohle myslím není jen vlivem Čech a navíc se to poslední dobou mění. Snažím se s barvou víc pracovat. Jednu dobu pro mně byla hodně důležitá šedá, protože pracuju hodně s formou a s proporcemi, a když tam přidáš moc barev, tak to jde do prčic. Ale poslední dobou zkouším nový věci a tlačím to dál. Třeba zrovna ta šedá dodávala těm věcem serióznost a hodnotu. Když dáš na pouliční lampu červenej puntík tak najednou nikdo neví, co si o tom má myslet. Ale v Čechách inklinace k minimalismu určitě existuje.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Hm, mimochodem minulej týden jsem slyšel někde v rádiu Dušana Chrástka (celebrity stylista), který tam tvrdil, že Češi se bojí barev a jak když jede do Barcelony, tak tam vidí barevný bundičky…a já si říkal, - ten člověk je uplná haluz, že je to přesně naopak – že Češi používají v oblečení barev moc, ale vůbec to neumí…</span><br />
Češi obecně barvy kombinovat neumí, ale hlavně – pořád se bojí mít ten názor. S módou si můžeš hrát a hlavně – oblečením se vyjadřuješ, protože stačí, aby ses na někoho podíval a to oblečení ti o něm řekne skoro všechno, ještě než něco řekne. Takže přesně tak hodnotím tu typickou českou holku a který vypadají jako štětky, ale třeba nejsou. Problém je že tím, jak se oblíkají, to vyjadřujou. Barvy se dost často přehání a úplně nám chybí elegance. Ta tu chybí moc. Tak jako elegance první republiky. To se komunismem přeseklo. Používala se funkčnost – ženská má bejt v práci a mít šátek na hlavě. Proto možná dneska celá republika nosí všude trackový boty…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co myslíš, že se bude v módě dít dál? Vypadá to, že to směřuje k propojování levných labelů s high fashion. Myslím všechny ty kolaborace návrhářů s řetězci nebo značkami jako HM, Eastpack nebo Adidas…</span><br />
Tohle funguje, ty levný značky to jsou schopný prodat levně a ve velkém objemu. A lidi si přes návrháře chtějí zase koupit nějakou pozici. Většina touží po tom nosit Lojzu Vítoně ale ve finále na něj nemají. Teď jde o to, proč do toho jdou ti návrháři. Prostě se chtějí dostat k masám. Marc Jacobs dělá už pár let levnou sérii a to je nová filozofie. Pořád jsou tu ještě hodně drahý labely, ale zároveň už se kvůli konkurenci a Číně přemýšlí o tom, co prodat místo jedněch šatů za určitou cenu radši oblečení levněji pro víc lidí. Je to ekonomie – vyděláme na jedněch šatech desetkrát míň, ale prodáme jich stovky, né deset. A ten suvenýr za pár euro u Jacobse si dneska už může dovolit každej. <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Myslíš, že něco podobnýho aplikovatelnýho u nás? </span><br />
U nás tohle téměř neni možný. I když tu máš Pietro Fillipi, kteří teď budou dělat kolekci s Klárou Nademlýnskou a Aňou Geislerovou. Ale oni tomu nebudou schopní udělat tu image a PR, takže to ve finále image tý značky zas tak nezmění. A navíc ta česká firma nabízí to samý, co jsou zahraniční značky schopný nabídnout ale zahraniční jsou schopný nabídnout nižší cenu. <br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">A kde teda vidíš ten důvod proč se ty ženský nechytají se vkusem?</span><br />
Když žiješ v Praze, tak se ještě můžeš potkat s lidma, který mají nějakej styl a můžou tě trochu inspirovat. Je jich ale málo. Ale třeba v Sušici? Tam je to fakt špatný…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
To bych možná trochu oponoval. Třeba v Jižních Čechách to není tak hrozný. Možná to funguje geograficky – tam, kde je větší chudoba, tam je to větší problém?</span><br />
Mladý rebelujou, tam to ještě jde, ale většina nosí to, co doporučí časopis Style.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Takže můžeme říct – může za to Stratosféra?</span><br />
(Smích) Tak by se to dalo říct, ale je to spíš ta atmosféra. Problém jsou média a časopisy, které o ničem alternativním nepíšou…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
To možná souvisí s takovou to českou pasivní novinářskou kulturou. Myslím, že tady hodně těch redaktorek sedí na zadku v redakci a čekají, co přijde..</span><br />
Jo, přitom mají možnosti, měli by surfovat módní blogy a vyhledávat nový věci <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Není to i tím, že chybí slušný oblečení pro střední třídu? Většinou najdeš ten levnej italskej odpad v tzv. „buticích“ a potom je tu Pařížská a neni nic mezi tím…</span><br />
Ale proč bys to tady měl? Tady jsou lidi nahoře nebo dole, tý střední třídy tady tolik není. Navíc, to co ti nabízí třeba v Americe American Apparel ? To je výborná škála barev, ale kvalita materiálu není nic extra, ale pak se podíváš na HM nebo do Topshopu a máš to tak za třetinu ceny. Samozřejmě, nakupováním v těchhle obchodech jako je Apparel vyjadřuješ status a trochu i opozici vůči právě třeba obchodům, jaký jsou v Pařížský – to je Dior a paničky a typ ruská prostitutka, a ono ani na tý Pařížský u nás není moc z čeho vybírat. Mladý češi jsou spíš ještě schopný houpnout se do takový tý berlínský módy, ale třeba úroveň jako Londýn, to bude trvat…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
No, nejsem si jistej, jestli se tam dostaneme…</span><br />
Já bych byl ještě radši, abysme se dostali ještě někam jinam – k nějaký vlastní identitě<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
No, na tu francouzskou eleganci nebo anglickej styl , to tu asi nebude, to tu nebylo ani za tý první republiky</span><br />
Teď je to tu paskvil, pa-styl. Od každýho si něco bereme a snažíme se to dát dohromady, ale ono to moc nefunguje, protože styl i vkus vychází z nějakých základů, který my tu nemáme. My jsme si jen sáhli pro ty výsledky a zmixovaly je.<br />
Lidi tady mají problém i s proporcema – že může bejt triko třeba trochu delší, všechno tady v obchodech je jen ve správných proporcích a délkách. Nemůžeš si koupit volný, velký kalhoty, protože nejsou. Celý návrhářský řemeslo je zaseknutý na tom, jak to má vypadat. <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Takže tu chybí kreativita?</span><br />
Chybí, ale chybí i v obchodech. Ta střední vrstva by se tu možná byla schopná uživit, kdyby měla to oblečení, co je třeba i HM, ale posunutý proporčně k něčemu, co je zajímavější. Ale pořád to je skupina lidí, která může nosit HM i oblečení z Pařížský.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Nevzniká ten problém s nedostatkem kreativity už na škole? Co když třeba porovnáš svoje studium u nás a v Paříži?</span><br />
To rozhodně. Tady je na škole základ neudělat žádnou chybu. Přitom na škole bys měl dělat chyby a v životě taky. Další problém je, že tě tlačí do určitýho stylu, ale nebudujou tvojí osobnost. Ve Francii to bylo o tom – Kdo seš ty? Co je tvoje červená linka? Čím jsi jinej než tady ten? Protože jinak nemá cenu, abys to dělal! Těch lidí, co dělají oblečení je milion, tak proč bys to dělal jako někdo jinej?<br />
Na Umprum nás pořád s někým srovnávali. A otázky při českých rozhovorech typu – jako kdo byste chtěl bejt dobrej, jako kdo chcete dělat věci? Navíc v Čechách ti řeknou, co je špatně, ale neřeknou ti, co je dobře. Tady se spolýhá na minimalismus a věci, kterým se nedá nic vytknout. Český školy nedokážou pochopit atmosféru. Přitom móda je hlavně o atomosféře a o náladě. Takže to co dělá v Paříži třeba Bernhard Willhelm, tady asi nikdy nebude. U českejch návrhářů chybí rukopis a charakter. <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Ale i tak, jsou tu nějaký zajímavý mladý návrháři, ne?</span><br />
Je tu dost lidí, jen jde o to, jestli se zaseknou nebo to budou rozvíjet, mimo republiku.<br />
Určitě dobrou pozici má Štěpánka Pivcová, i když jí zatím nikdo moc nezná. Chatty – ty dělají věci, který můžou fungovat venku a můžou i na street, Radka Sirková a Anička Tužková. <br />
Ale asi bude potřeba, aby to ty lidi vzali za hranice, protože tady za tebou budou chodit ty paní, který ve finále chtějí to, co vidí v tom blbým časopise. Takže skončíš tím, že kopíruješ věci.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Jak je pro tebe osobně móda důležitá? Marc Jacobs třeba řekl, že mu chlapy, který se zajímají o módu, připadají hrozně neatraktivní. McQueen zase vždycky nosil jen džíny a triko…</span><br />
Tak to vidím taky. Móda je hra a je pro určitou skupinu lidí. Módně oblečení lidi chtějí vidět další módně oblečený lidi. Já osobně nosim to, co je pohodlný. <br />
Já nemusím bejt vidět. Mě baví vytvářet ty věci, ale nepotřebuju ze sebe oblečením dělat někoho jinýho. Spousta lidí, který nemají vlastní názor, ze sebe potřebujou právě tou módou někoho vytvořit. Můžeš si s tím hrát a bejt kýmkoliv..díky tomu, jak se oblečeš. Pro mě je móda řemeslo, který mám rád. Ale upřímně, mě na oblíkání moc nezáleží, protože vím, kolik se otočí každou sezónu různejch hadrů. <br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Takže klasickej rozdíl mezi módou a stylem?</span><br />
Jasně, styl je daleko důležitější. A není poplatnej času!<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Vice, Viceland.com, 13.3. 2010</span> (později cenzurováno. Toto je necenzurovaná verze rozhovoru).Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-29079322715478701362010-03-05T20:51:00.007+01:002010-06-13T17:59:41.331+02:00Knír ist hier<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4tMRofUGezJ-HN7mu4b_8jbozeW9bXBMlvzKyvcTR73PAMXTK4vVYrT2uwcuc1hW3l9shdz0veQiqrn26RmLfIg2qwKRtpqfbSWejVEi92Z87BhIYJgI5kwjMSwrJ04pB-SXikExJoYBr/s1600-h/1fotka.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5445240301249818450" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4tMRofUGezJ-HN7mu4b_8jbozeW9bXBMlvzKyvcTR73PAMXTK4vVYrT2uwcuc1hW3l9shdz0veQiqrn26RmLfIg2qwKRtpqfbSWejVEi92Z87BhIYJgI5kwjMSwrJ04pB-SXikExJoYBr/s320/1fotka.jpg" style="cursor: pointer; float: left; height: 216px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a> Brad Pitt, Hitler, John Waters, Havel, Klaus, Hercule Poirot, Tom Selleck, Jan Rosák ale i táta, strejda nebo děda většiny z nás – knír je globální fenomén, kterýmu neuniknete. Byl tady v minulosti a bude tady zjevně i v 21. století.<br />
První dochovaný knír najdete na iránské fresce neznámého jezdce. Ta pochází z doby 300 let před naším letopočtem. Pak přišel Ježíš, který byl, podle všeho, spíš fanoušek plného osrstění. Dál Avaři, Hunové, Tataři, Keltové – kníry, kam se podíváš. <br />
<a name='more'></a><br />
Za starýho mocnářství šlo o symbol mužnosti a ženský dostával pořádnej mrož na oficírovi spolehlivě do kolen (což byla přesně ta pozice, kde je chtěli oficíři mít).<br />
V 70tých letech 20. Století dostal knír další rozměr – přišla doba porna a německý filmový studio Herzog profitovalo z knírů stejně jako americký gay studio Colt. Herzog útočil na ženy a Colt na buzny – výsledek byl ale podobnej - knír se pro chlapy i ženský stal symbolem nekončící erekce.<br />
Američani mu od 30tých let říkají familierně mo nebo tache. Češi se k takový míře sofistikovanosti ještě nepropracovali. V 90tých letech zmizel za scénou, aby se před pár rokama fenomenálně vrátil v podobě tzv. ironickýho knírku – tj. starej knír s novým scénářem, doplněk nošený s ironickou znalostí souvislostí.<br />
V Čechách najdete momentálně knír na dvou typech: typ a. stačí zajít do lokální hospody někde mimo větší město a pár kousků, hlavně typ Rosák nebo mrož, najdete na cca 1/3 hospody. Tamní majitel kníru bude mít na sobě buď montérky, lesnickou výstroj nebo sako OP Prostějov a bílý ponožky, ale jedná se o autentickou školu, kterou je na místě respektovat. <br />
Fanoušky typu b. (a hlavní majitele ironické varianty) hledejte na AVU, Umprum a dalších školách, která se hemží arogantní mládeží, která má něco do činění s výtvarným uměním, hudbou nebo designem.<br />
Fascinující je, že funguje jako módní doplněk chlápků, kteří vůbec nemají potuchy, stejně jako těch, co tráví 20 hodin denně přemýšlením o tom, jak bejt cool, aniž by to ostatní poznali. Je pravděpodobný, že někdo už dávno zpracovat studii na téma „Knír jako možné řešení k nastolení trvalého míru mezi národy“. Ta se k nám ještě nedostala. Ale dostala se k nám švédská studie, která se zabývá vztahem mezi muži nosícími knír a sexuálními poruchami. Podle nás je ta studie pytel sraček. <br />
Knír je totiž symbol demokratický volby, diverzity a barometr smyslu pro humor i schopnosti sebeztrapnění. Knír patří na rozené vůdce – Zdar! Peace! Heil!<br />
<br />
Foceno na Kníru knírů, 28. 2. 2010 v Duncan Centre<br />
<br />
Foto: Tereza Příhodová<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: 03. 03. 2010, Vice, www.viceland.com/c</span>sMira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-78575136504548816292010-03-05T20:36:00.003+01:002010-03-05T21:07:32.679+01:00Bez Leeho McQueena bude móda o dost menší punk<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF3yfR34csbvmVGjO4mSVuDRj2SX1TSpPMPJrG7sTXH4BMl0W92oB_d_KiIBj86ER4Qz_LRI05M2LmA9TVAPn6iYsrMjB1PFpcaCpS8dNlGVQcDi1dVMLtpYzijINb2sxOtKGnAmPTGMBv/s1600-h/alexandermcqueen.jpg"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 257px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF3yfR34csbvmVGjO4mSVuDRj2SX1TSpPMPJrG7sTXH4BMl0W92oB_d_KiIBj86ER4Qz_LRI05M2LmA9TVAPn6iYsrMjB1PFpcaCpS8dNlGVQcDi1dVMLtpYzijINb2sxOtKGnAmPTGMBv/s320/alexandermcqueen.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5445238656662734706" /></a><br />11. února to (krátce po smrtí svojí matky) zabalil z vlastního rozhodnutí Alexander McQueen – bez diskuze jeden z nejhravějších a nejvýraznějších módních návrhářů posledních dvaceti let.<br /><a name='more'></a><br />Lee McQueen neprošel soukromou školou v Jižní Anglii a ani omylem se mu nedostalo skvělýho vzdělání. Jeho táta byl taxikář a Lee se narodil v Hackney – nejhustším sídlišti pro pracující třídu v Londýně. Ve škole to zabalil už v šestnácti, ale protože měl talent, dostal se na stáž do Saville Row – nejluxusnějšího módního salónu, kterej Londýn má. Ve dvaceti už zázračný dítě pracovalo v Miláně a po návratu následovalo snadný přijetí na prestižní St. Martins College.<br />O dva roky později se McQueen stal návrhářem pro Givenchy.<br />V roce 2001 se, po pár letech v Itálii, vrátil do Británie a pustil se do svých vlastních kolekcí. A pustil se do nich ve velkým stylu – na molo poslal beznohou modelku na dřevěných protézách, v další kolekci zavřel modelky do klecí a navěsil na ně mrtvý ptáky, jindy je nechal nalíčit jako Jokera z Batmana a projiždět se v setmělym sále na blikajícím kolotoči nebo na molu zinscenoval ztroskotání korábu.<br />Jeho sebeprezentace prozrazovala, že McQueen – ať se to lidem líbilo nebo ne – byl především vizuální umělec. O hadry a módu šlo v jeho světě až v druhym plánu.<br />Oblečení a jeho prezentace pro něj představovaly prázdný plátno, na který si mohl dovolit malovat přesně to, co chtěl. A dost často to nebyly hezký obrázky.<br />Módní novináři, se svojí obvyklou rigidností, McQueena moc nechápali a všechno se zlomilo až po tom, co se McQueen „uklidnil“ a začal dělat opravdovou „módu“. Od toho momentu na něj začali pět chválu všechny jedovatý tetky módního světa, ať šlo o jeho kabelky, parfémy nebo oblečení. McQueen sice dál zlobil, ale už jen v rámci jasnejch pravidel. Třeba tím, že do základu svýho parfému přidal vůni kmínu.<br />V momentě, kdy punkáč z Hackney dospěl, začalo se sypat jedno ocenění za druhým – 4x módní návrhář roku a v roce 2003 si na něj vzpomněla dokonce i královna a McQueen dostal její titul CBE.<br /><br />Lee McQueen byl v módě to co Terry Gilliam ve filmu – svéráz, trochu morous a trochu punkáč, né každej pochopil co tím chtěl říct, ale každej na něj měl názor. <br />Jeho módní přehlídky – to byla provokace, smutek, nostalgie a vždycky vyjímečnej vizuální zážitek. Myslim, že McQueen miloval vizuálno a oblečení, ale nesnášel módní business. Byl totiž umělec, kterej se náhodou rozhodl šít oblečení. Pro něj to nebylo o celebritách a publicitě. Na to měl moc koule. Svět jeho oblečení vypadal spíš jako pohádkovej horror plnej starejch šatů, křišťálovejch lustrů, vycpanejch zvířat míchanej s rock’n’rollovou párty pro dospělý.<br />S McQueenem odešla velká část punkový poetiky a svět módy se přiblížil o něco víc k normálu. Bohužel.<br /><br />Lee McQueen (*1969-+2010) <br /><span style="font-weight:bold;"><br />Článek publikován: 11. 02. 2010, Vice, www.viceland.com/cs</span><br /><br /><object width="480" height="385"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/7HnOuedcRMw&hl=en_US&fs=1&"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/7HnOuedcRMw&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="480" height="385"></embed></object><br /><br /><object width="480" height="385"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/xhB99pPFys0&hl=en_US&fs=1&"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/xhB99pPFys0&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="480" height="385"></embed></object><br /><br /><object width="480" height="385"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/M5gY5DXrb48&hl=en_US&fs=1&"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/M5gY5DXrb48&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="480" height="385"></embed></object><br /><br /><object width="480" height="385"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/Do99BE5Q6lo&hl=en_US&fs=1&"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/Do99BE5Q6lo&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="480" height="385"></embed></object>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-4187483614273386022010-02-18T19:09:00.006+01:002010-03-05T21:08:06.851+01:00Sunflower Caravan, Rozhovor 11.2. 2010<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm4kWHHuiIsU8TOgUsN7Hjq5miRU-B6eEhqYhdoATd5WljL3na-W1SBTQ6OV8rufcUqItP-oiT-8s0MU1cYMB0KoHUMwX-nXzQmHmR3e85sw6BtSeaZXh2TRqYxYFmPHyZF_evsnWPyIGX/s1600-h/DSC_0150.jpg"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm4kWHHuiIsU8TOgUsN7Hjq5miRU-B6eEhqYhdoATd5WljL3na-W1SBTQ6OV8rufcUqItP-oiT-8s0MU1cYMB0KoHUMwX-nXzQmHmR3e85sw6BtSeaZXh2TRqYxYFmPHyZF_evsnWPyIGX/s320/DSC_0150.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439648419825319362" /></a><br />Sunflower Caravan hrajou přibližně od roku 2001. Občas připomínají klasickej psychedelickej 70ies rock a občas taky trochu čajíčky alá Coldplay.<br />Jejich zvuk se pořád vyvíjí a kluci si užívají svoje britpopový momenty stejně jako tvrdší polohu. Minulý rok vydali pod Soundsquare nepojmenovanou debutovou desku a tenhle říjen se jí chystají ve studiu pořídit sourozence.<br />Česká zahrádka se jim poslední dobou zdá malá a přemýšlí, že by se podívali na delší dobu za hranice, aby zkusili, jak se dělá hudba jinde.<br /><a name='more'></a><br />S Andym, Vítkem a Michellem jsme se sešli po povedený zkoušce / generálce / koncertu ve Vice galerii, kterej natáhli na hodinu a půl a zakončovali “hitovkou” za hlasitýho povzbuzování fanynek.<br /><span style="font-weight:bold;"><br />Takže v současný sestavě, kluci, fungujete od roku 2001?</span><br /><br />Michell: Kluci jsou bráchové a hráli spolu už předtím. Já jsem začal chodit na jejich koncerty. Tam jsme se začali bavit, protože mě bavila jejich muzika. Kluci chtěli původně vědět, jestli nezpívam. To jsem jim vysvětlil, že fakt ne, ale tenkrát jsem hrál na basu v jedný grungeový kapele. Asi za měsíc mi zavolali, jestli bych nezkusil hrát s nima na basu…Vzal jsem to a naučil se postupně hrát něco trochu jinýho než grunge.<br /><br /><span style="font-weight:bold;">Původně jste fungovali jako instrumentální kapela, je to tak?</span><br /><br />Andy: Zpívat jsme začali docela nedávno. Asi před půl rokem. Před tím jsme zkoušeli zpěváky a půjčovali si hosty. Já jsem si ale původně hodně věcí zpíval, když jsem je skládal. Nakonec to bylo instrumentální, ale skládaný na základě zpěvu. Takže jsme se dostali k tomu, že jsem začal v pětadvaceti zpívat, což nám momentálně vyhovuje. Novou desku bysme chtěli mít zpívanou. Možná se vrátíme někdy znova víc k instrumentálkám, ale teď to cítíme hodně do zpěvu.<br /><br />Vítek: Na první desce, která vyšla minulej rok, jsme měli hosty. Fungovali jsme jako tři stálý členové a hosti. Novou desku chceme už točit s Ondrovým zpěvem. Ten zpěv vyplynul ze situace, ani jsme nad tim moc nepřemejšleli.<br /><br /><span style="font-weight:bold;"><br />Vy jste se posunuli od docela těžkýho psychedelickýho rocku k takový trošku popině.</span><br /><br />Andy: To byl přirozenej vývoj, ale nechceme se nějak zaškatulkovat. Tenhle posun už tam cítíme tak dva, tři roky. Pořád je to ale pop typu Davida Bowieho nebo Blur<br /><span style="font-weight:bold;"><br />No, já jsem chvílema slyšel Coldplay…</span><br /><br />Andy (smích): No, dneska jsme to pojali hodně jemně. Hráli jsme pro holky. Né fakt, dneska to bylo nejjemnější, co jsme kdy hráli. Né, že bysme se ale otočili do popu, aby to mohly zpívat davy.<br /><span style="font-weight:bold;"><br />Máte ambici dostat se s hudbou někam ven?</span><br /><br />Andy: Priorita je teď makat na nový desce. Ale určitě bysme chtěli ven. Problém je, že když někam jenom odjedeš na koncert, tak je to takovej výlet. Spíš sbíráme kontakty a naše vize je odjet třeba na půl roku ven - třeba do Londýna.<br /><br />Vítek: Londýn, Berlín nebo třeba Švédsko by bylo fajn. Ve Švédsku už jsme několikrát hráli. Ale v Londýně známe pár lidí a máme nějaký kontakty.<br /><br />Andy: Navíc v Británii vzniká hudba, kterou jsme hodně ovlivněný. Určitě bysme to chtěli zkusit.<br /><span style="font-weight:bold;"><br />Kluci, nechci bejt indiskértní, ale říká se tady, že nakupujete v dámským oddělení v Mangu. Jak to je?</span><br /><br />Andy (Smích): Aha, někdo byl přistižen…<br /><br />Michell: Já můžu za sebe říct, že jsem tam nakupoval jednou nebo dvakrát. Ale myslim, že teď na sobě nikdo z nás nemá nic dámskýho. Ale víš jak to u nás je - když chceš něco zajímavýho na sebe, máš problém a hledáš, kde se dá.<br /><br />Andy: Já teď teď na sobě nějaký dámský věci mam. Ale já jsem moc hubenej. Na mě v pánský velikosti nic nemaj. Ale Zara je výživnější. Mango je trochu holčičkovský, samý šatičky.<br /><span style="font-weight:bold;"><br />Můžete stručně definovat zvuk Soundflower Caravan pro někoho, kdo vás vůbec nezná?</span><br /><br />Vítek: Rock and rollová kapela hrající kytarovky na hammondky a na piáno.<br /><br />Andy: Aggressive powerpop s hammondkama. Ale je tam strašně moc piána.<br /><br />Vítek: To je těžký. Asi je to britpop se silnou inspirací starší muzikou. A furt je tam hodně kláves.<br /><br />Andy: Vlastně hrajeme klávesovej Britpop!<br /><br />Foto: Tereza Příhodová<br /><span style="font-weight:bold;"><br />Publikováno: VICE, www.viceland.com/cs, 13. 2. 2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-9535953993164231362010-01-30T12:05:00.003+01:002010-06-13T18:00:54.504+02:00Pipes and Pints - Rozhovor 26.1. 2010<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF-asmpycq3-GR2K-GT0mop8GGlJyTwb_RsN-kQh_QbYV4L3aShhpcaDHL4iYnmlmC90kclhLWg-Bx0qTYn0faoR7uec_GOLh2hTHBKOf2hI2sOhaHpXQFOkcXMEf03mNotAvAjGI0lKoJ/s1600-h/DSCN3921.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432491292879289682" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF-asmpycq3-GR2K-GT0mop8GGlJyTwb_RsN-kQh_QbYV4L3aShhpcaDHL4iYnmlmC90kclhLWg-Bx0qTYn0faoR7uec_GOLh2hTHBKOf2hI2sOhaHpXQFOkcXMEf03mNotAvAjGI0lKoJ/s320/DSCN3921.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
Pražská punk-rocková parta Pipes and Pints zahájila projekt magazínu Vice.<br />
Pití bylo dost, lidi se bavili a kluci hráli nahlas a rychle.<br />
Skupina existuje od roku 2006, má za sebou jedno EP a desku “Until we die”, která vyšla ke konci roku 2009. Pánové hrajou svižnej punk střihnutej folkem. Exoticky znějící zvuk kapele dodávají skotský dudy, na který hraje kapelník Vojta.<br />
<a name='more'></a><br />
Na pokec si s náma sednul zakladel Vojta a zpěvák (původem ze San Diega) Mike.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Vice: Kluci, můžete se stručně představit?</span><br />
<br />
Vojta: V roce 2006 jsem dostal tenhle nápad. Naštěstí netrvalo moc dlouho než jsem potkal Tomáše, kterej to viděl podobně. Začali jsme hledat další lidi do kapely - v podstatě po ulicích a kamarádech. Kapelou prošlo snad 30 různejch hudebníků, ale nikam to nevedlo. Nakonec jsme se rozhodli rozhodit sítě dál, třeba i po Evropě. Našli jsme bubeníka Vincu z Moravy. Další se přidal Mike, kterej se do Prahy přistěhoval z Rakouska.<br />
<br />
Mike: Jo, tu dobu jsem byl v Rakousku, kde jsem měl svojí starou kapelu Mugshot. Už jsem se chystal vrátit zpátky do Států, když se Vojta zeptal jestli nechci hrát s Pipes and Pints. Takže jsem přijel do Prahy na víkend. A všechno skvěle fungalo a místo zpátky do US jsem se přestěhoval do Prahy - jen já a můj pes Tequila.<br />
<br />
Vojta: Poslední se přidal Ondra, náš basák. Bylo to chvilku před turné, ale rychle se všechno naučil a vyrazil s náma. No a na konci tour už zůstal. Kolem není moc kapel, který by byly tak zapálený do živýho hraní a chtěli jezdit dlouhý šňůry.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Kolik už jste dali koncertů?</span><br />
<br />
Vojta: V současný sestavě jsme spolu rok a máme za sebou tak stovku koncertů.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
A jakej byl nejlepší?</span><br />
<br />
Vojta: Těžko říct, ale koncert k vydání desky ve Vagónu v Praze jsme si fakt užili. K vydání jsme hráli dva koncerty v Praze a v Budějovicích. Oba byly skvělý. Lidi pařili jako utržený ze řetězu, až do rána.<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Jak jsi přišel na dudy?</span><br />
<br />
Vojta: Hledal jsem melodickej nástroj. Nejdřív jsem hrál na trubku, ale nic kloudnýho jsem nikdy dohromady nedal. Jednoho dne jsem se rozhodl následoval svůj starej sen, naučit se na tradiční skotský dudy. Náhodou jsem přišel na Vaška Routa - asi prvního a jedinýho chlápka, kterej učí lidi v Čechách hrát na tenhle nástroj. Naučil mě hrát a prodal mi jeden svůj starší kousek.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Hrajete hodně i mimo ČR. Vidíte nějaký rozdíly mezi lidma u nás a jinde?</span><br />
<br />
Mike: Je to tady o dost divočejší než třeba v Německu. Třeba v Berlíně jsou lidi vystavený hudbě tolik, že je těžký je zaujmout. Nakonec stejně paří, ale stojí to víc energie, přesvědčit je.<br />
<br />
Vojta: Neni to jenom Německo. Jde obecně o západní publikum. Podobnejch kapel je tam daleko víc a dost často nic moc nepředvedou, takže od tebe lidi moc nečekají. Když je ale přesvědčíš, jsou taky schopný se uvolnit a užít si to. Na východě toho tolik není a lidi si užívají každou kapelu, která přijede.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Kdybyste si mohli předělat jenom jeden song, kterej by to byl?</span><br />
<br />
Mike: Určitě “We’re not gonna take it” od Twisted Sisters.<br />
<br />
Vojta: Mojí oblíbenou už občas hrajeme - “Boys from County Hell” od The Pogues.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Nakonec - uplně stručně popište zvuk Pipes and Pints!</span><br />
<br />
Mike: Rock’n'Roll Ride.<br />
<br />
Vojta: Jednoduchý - punk rock s dudama!<br />
<br />
Hudební ukázky, aktuální data koncertů a další informace o Pipes and Pints najdete na <span style="font-weight: bold;">www.myspace.com/pipesandpints<br />
</span><span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Viceland.com/cs, 28. 01. 2010 (Projekt Zkušebna)</span><br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdjXHw4P4fRi0J_YKyNrV4BS6uFxJJgOBPXcGpzIyWiOF1ypPTSXzNMDaOfmJ40fteDgRaHmpWWYxLeaNos4KEzT46aaSgR7ZSo_WhNwiIFNXRUAEXnF5Beyb-hN6sHhn9RKSJeKSvdE4a/s1600-h/DSCN3850.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432488867794482146" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdjXHw4P4fRi0J_YKyNrV4BS6uFxJJgOBPXcGpzIyWiOF1ypPTSXzNMDaOfmJ40fteDgRaHmpWWYxLeaNos4KEzT46aaSgR7ZSo_WhNwiIFNXRUAEXnF5Beyb-hN6sHhn9RKSJeKSvdE4a/s320/DSCN3850.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
</span><br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/-SCMchfGQvs&hl=en_US&fs=1&"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/-SCMchfGQvs&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-49017975301820062912010-01-30T11:57:00.002+01:002010-06-13T18:02:12.815+02:00Nebezpečný trance<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkc75ESpHaS-Psw5UzCZ0q4rAnERGPryRzpScMB4B-I-ML1SEssqaDCi77HhwFKtA6IOnRfEnsTTN0Tdvsewdwvc1-4Oz2WuntX7ZYHAQs1_O6iqCBZkwlhYDMd8eSlP1oUgXnY_32YleO/s1600-h/tiesto.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432485564881837762" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkc75ESpHaS-Psw5UzCZ0q4rAnERGPryRzpScMB4B-I-ML1SEssqaDCi77HhwFKtA6IOnRfEnsTTN0Tdvsewdwvc1-4Oz2WuntX7ZYHAQs1_O6iqCBZkwlhYDMd8eSlP1oUgXnY_32YleO/s320/tiesto.jpg" style="cursor: pointer; float: left; height: 212px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
Pro nezasvěcené - hudební styl trance nám tady zůstal jako vzpomínka na dobu, kdy jsme všichni chodili trsat na pole, měli se rádi a prali do sebe tolik tablet, že z nás tryskala láska. Co Vám ale hrozí, když budete tuhle pokleslou permutaci taneční hudby poslouchat? Nabízíme rychlo-analýzu!<br />
<a name='more'></a><br />
Trance je - v kostce - rychlej a oblbující taneční styl, kterej operuje na astrálních hudebních plochách a jeho cílem je dostat do varu sjetou masu mladších lidí v bílym oblečení.<br />
<br />
Zapomeňte teď ale na chvíli na to, že trance je shit, kterej už měl někdo dávno spláchnout do klozetu dějin. Nás zaujala hlavně zvláštní forma, kterou se trance party prezentujou.<br />
<br />
Stačí zběžně zadat trance do Googlu a vypadne nám velký množství plakátů na party, který mají často v názvu následující: Psychedelic, Maniacs, Planet, Earth. Dá se teda čekat, že by na vás měl během party sestoupit Duch svatej a poradit vám, jak pomocí psychedlickýho zážitku zachráníte planetu.<br />
<br />
Po prostudování plakátků na akce trance DJů jako Ferry Corsten nebo Tiesto začíná být jasný, že propagace na trance nemá daleko od vizuálů Strážný věže Svědků Jehovových (Strážnou věž doporučuju prostudovat! K dostání na každé frekventovanější zastávce metra od kamelotek v divným oblečení).<br />
<br />
Na většině plakátů k nějaký velký trance party najdete následující:<br />
<br />
1. DJ rozpřahuje ruce jako Ježíš a kyne zhypnotizovanýmu davu<br />
<br />
2. Z DJ lítá laser jako symbol vyšší existence, před DJem zhypnotizovaný dav<br />
<br />
3. DJ hledí vzhůru jako při motlidbě<br />
<br />
4. DJové podezřele často nosí bílý košile a vypadají jako reklama na mejdlo Fa.<br />
<br />
Dalším vděčným tématem propagace trance party je polonahá holka, často v plavkách, obvykle mokrá nebo naolejovaná. Podobně jako v případě DJe z ní většinou lítá neon nebo laser.<br />
<br />
Takže to máme pěkně pod dekou - bílý oblečení symbolizuje nevinnost nebo klasickej americkej baptitstickej křest, DJ znázorňuje inkarnaci Ježíše nebo nějakýho mesiáše operujícího nadpřirozenou silou a komunikujícího s bohem. Otázkou zůstává, co s tím má společnýho polonahá amazonka, laser a neon. Že by symbol Evy, první ženy a trance jako pozvánka do Ráje?<br />
<br />
Ať je to jakkoliv, teď už máte dost indicií na to, abyste si spočítali, že Psychedelic Maniacs of Planet Earth a trance jsou něco na způsob nebezpečný sekty. Takže pozor! V případě konzumace trancu hrozí, kromě totální ztráty vkusu a zesměšnění, taky nebezpečí, že se z vás stanou kloni v bílym oblečení nabízející na frekventovanějších zastávkách metra letáčky na příští party. Hned vedle kolegyň od Strážný věže!<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Viceland.com/cs, 4. 1. 2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-64112065546011278132010-01-30T11:28:00.002+01:002010-06-13T18:03:01.262+02:00České hudební projekty, které za něco stály<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU9q5cY95zYubk4pGbJI_Jr7rHq9tuyytKTkd7Kx_XbUY1WzirIieP9-DkIJSdv-2dp7mQdNX3I5uA_6Tmz-ECbpjW0nLgWI1E81bdeGR1MHVGMF9oZCLWCdWG1k2mtJ-Zm5gCq_WDZ0P-/s1600-h/HudbaCechyFotkaToyen.png" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432483997050428450" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU9q5cY95zYubk4pGbJI_Jr7rHq9tuyytKTkd7Kx_XbUY1WzirIieP9-DkIJSdv-2dp7mQdNX3I5uA_6Tmz-ECbpjW0nLgWI1E81bdeGR1MHVGMF9oZCLWCdWG1k2mtJ-Zm5gCq_WDZ0P-/s320/HudbaCechyFotkaToyen.png" style="cursor: pointer; float: left; height: 200px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
I když to tak při poslechu rádia může vypadat, ne všechna česká hudební produkce stála vždycky za hovno.<br />
Vykašlete se na chvíli na hudební dramaturgy Radiožurnálu a jejich fixaci na Enyu, Petru Janů a Enigmu. Vykašlete se na komerční rádia a jejich italskej pop a holandskej euro-trance. Sestavili jsme pro Vás totálně neobjektivní ochutnávku toho, co nás kdysi bavilo. Většina projektů buď už neexistuje, jejich členové pěstujou zeleninu, dělají v reklamkách, dali se na politiku nebo se zviditelňujou jako porotci v Superstar. Ale i když jsou z většiny z nich starý řepy, kdysi pohnuli naším světem.<br />
<a name='more'></a><br />
<span style="font-weight: bold;">BRATRSTVO</span><br />
Bratři Jiráskové se vyhoupli na vrchol v době kolem sametu, chvíli se tam vyhřívali, a po roce 94 zase zalezli do děr, aniž by to moc bouchlo. Zůstaly po nich tři dobrý desky a klipy, z nichž ty horší připomínají céčkovej horor a ty lepší atmosféru Joy Division a anglických 80tek.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/KkESjyMvq3s&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/KkESjyMvq3s&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
SKLEP, VÁVROVÉ, CABANI, NAČEVY = AVANTGARDA</span><br />
Sklep byla pravdědodobně jediná opravdová česká umělecká avantgarda po 60tých letech. V zatuchlejch osmdesátejch bylo zahnívající Československo jejich velký hřiště. A že si uměli hrát, o tom svědčí jejich klipy. Čest jejich památce!<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/-VTEdPbw-t4&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/-VTEdPbw-t4&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
PROUZA</span><br />
První koncert: 17.listopadu 1989. První deska: 1990. První a poslední velkej hit: Na venku. Prouza hraje dodnes a dodnes patří mezi nejlepší živý kapely (hlavně s back-vocalistkama), ale někdejší kouzlo je bohužel pryč.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/B5VYQXvJ0tU&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/B5VYQXvJ0tU&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
OCEÁN</span><br />
I když může někdo nesouhlasit a prskat jako kocour, Oceán měl koncem 80tejch u nás takový zvuk jako žádná jiná kapela. Kluci byli krapet divný, ale bydleli na jihu a chytali rakouský rádio - odtud nápadně “západní” zvuk jejich nahrávek. Začátkem 90tých let měli tolik nadrženejch fanynek, že je mohli přehazovat vidlema. Kam si jezdili pro hadry, a kdo byl jejich kadeřník, zůstává tajemstvím.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/JL0MS2TLX2Y&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/JL0MS2TLX2Y&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
DUŠAN VOZÁRY</span><br />
A když jsme u Oceánu, jejich nejtalentovanější člen se odtrhnul a v klidu připravil sólově pár věcí, které dodnes u nás nenašly moc srovnání - spolupráce s Mejlou Hlavskou (Fiction) a v roce 94 taky sólovou desku Déva, kterou si koupilo asi tak osm lidí. To ovšem neznamená, že to ve svý době nebyla jedna z nejzajímavějších nahrávek u nás.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/AoCS2x1o9kQ&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/AoCS2x1o9kQ&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
SLEČNA ILONKA A A JEJÍ TYGŘI</span><br />
Ok, zapomeneme na chvíli na to, co se postupem času stalo z Ilony Czákový. Pravda je taková, že začátkem 90tejch byla Laura mezi vysokoškolskou mládeží oficiálně nejvíc cool diskotéka a kdo nechodil na Lauru, nebyl v partě. Tenkrát ještě Ilona za slunečníma brejlema schovávala včerejší kalbu a po La Isla Bonita nebylo ani památky. Její odchod od kapely si představujeme následovně - Ilona se jednoho dne probudila v totálně zničenym hotelovým pokoji vedle někoho, kdo vzdáleně připomínal člověka, rozhlídla se kolem sebe, a uvědomila si, že si vůbec nepamatuje, co se stalo včera, ale že si ani nepamatuje, co se dělo posledních pár let. Tak si řekla, že na rock’n'roll už nemá a šla do popu.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/aRMj2i9AfuU&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/aRMj2i9AfuU&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">SEBASTIANS</span><br />
Všechno marný, tahle kytarová vykrádačka tady prostě musí bejt. Modelky, sluníčko a generace utopená v LSD. Časem jejich zvuk vyměknul do Colorfactory a nakonec se rozpustil do elektronickýho šílenství. A co na tom, že podobnej styl hrála celá Británie? Tady byli Sebastiens jediný a všichni si z nich v roce 93 sedli na prdel.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/3mC5lDp32So&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/3mC5lDp32So&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">TOYEN</span><br />
Toyen se dali dohromady v revoluční době, vydali víc než dobrou desku Last free swans a podívali se jako jedna z mála českejch kapel na festivaly do Británie a do New Yorku (a to nikoliv jako diváci). Ve své době je hrála MTV. Po pár letech to trochu vyčpělo, zájem ze západu opadnul a byl konec. Zbyly dvě nadprůměrný desky - Last free swans a Malíř smutnej. A občasná nostalgie.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/XES2slnoG_I&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/XES2slnoG_I&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">VANESSA DEL RIO / VANESSA / VANESSA GUN</span><br />
Dva kamarádi Dan a Samir tvořili hlavně v první polovině 90.tých let se svojí elektro úderkou. Nešlo jenom o hudbu. Na jejich koncertech občas podpálili fanoušky a nebo jim pustili video z veřejný popravy. Nikdo nevěděl, kde končil humor a začínal strach o holej život. Samir se později transformoval do Bruna Ferrariho a v téhle inkarnaci zlobí dodnes. Ať je máte rádi nebo ne, nelze jim upřít rock’n'rollovej přístup.<br />
<br />
<object height="344" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/IwH6n-c1yXs&hl=en_US&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/IwH6n-c1yXs&hl=en_US&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="344" width="425"></embed></object><br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
MY DRY WILLOW</span><br />
Kapela, která je dnes v Čechách prakticky neznámá (a to tak, že se nedá pořádně vyhledat přes Google ani přes Youtube), kolem let 96-99 v Čechách solila vynikající koncerty a máničkovská kritika z ní učůrávala. Vrbáci hráli jako jedni z mála blues a psychedelic rock s hammondkama. Když jsem tenhle band slyšel poprvé, nepoznal jsem, že se jedná o českou nahrávku a to je na smeknutí kloubouku. Kluci, co spolu zkoušeli v Suchém Vrbném (olé, teď už název kapely dává smysl), vydali dvě desky (The last thing a Tar baby) a postupně se rozplynuli do jiných - hlavně budějovických - kapel.<br />
<br />
My Dry Willow nemají žádné video na Youtube. Sorry!<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Viceland.com/cs, 20. 1. 2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-61174900954806325182010-01-30T11:20:00.002+01:002010-06-13T18:03:21.074+02:00Bezdomovcův obývák<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9YfWQ3YMNnwRBd2GqfLTkWFxSaJqCuu6kfxvta3-KEPtZMQapXLWDJqxD8b0w_Pg2PrJTx9ljTImnxZkEoojmSPSwPEO3bME2Rh3K1JxJFFJF3WHkppKnGrRbGA6THLUUOCdMMqWWP0y4/s1600-h/Bezdom%C3%A1%C4%8Di.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432476682924804370" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9YfWQ3YMNnwRBd2GqfLTkWFxSaJqCuu6kfxvta3-KEPtZMQapXLWDJqxD8b0w_Pg2PrJTx9ljTImnxZkEoojmSPSwPEO3bME2Rh3K1JxJFFJF3WHkppKnGrRbGA6THLUUOCdMMqWWP0y4/s320/Bezdom%C3%A1%C4%8Di.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
Letenský sady jsou pěknej koutek. Jsou tu staré stromy, starší dámy se psy a taky jedna reklamka, velká jak kolo u vozu. V závětří si tady parta lokálních bezdomovců vytvořila improvizovanej obývák. Nanosili si do výčnělku se sezením hromadu starejch polštářů z vyhozenýho gauče, přinesli deky a menší odpaďák na táborák, zapálili, aby to hřálo (teplota k večeru klesla pod -15 stupňů a dost to štípalo). Partičku jsem navštívil zrovna, když si nad ohněm kousek bokem vařili nějakou dobrotu. Bylo jich tu šest. Ujal se mě Josef.<br />
<a name='more'></a><span style="font-weight: bold;">Vice: Co to vaříte?</span><br />
<br />
Josef: Honza dostal polívku, tak si jí vaříme. Hele, co nějaký cigára? Máš?<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Jo, pár ti dám.</span><br />
<br />
Kluci, super, máme cigára a (na mě) to je hezkej pejsek…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Moc na něj nekoukej. Né, že mi ho sežerete.</span><br />
<br />
Né, jsme přece lidi. Navíc je dost malej…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Co tu takhle děláte celej den v takovym mrazu? Chlastáte?</span><br />
<br />
Jo jo, co jinýho v takovym mrazu. Máme šest krabic bílý harmonie a láhev rumu. Hele, co nějaký drobný? Nenašly by se?<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Počkej, nežebrej chvíli. A co dárky k Vánocům? Dávali jste si nějaký?</span><br />
<br />
Ty vole, nebyly peníze. Mohli jsme si udělat akorát tak slaměnou výzdobu.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
To byste nesměli všechno prochlastat. Kde jste vzali zařízení do svýho obýváčku?</span><br />
<br />
Myslíš ty polštáře? To jsme našli tady u Letný. U baráku. Hlavně, že to je pohodlný…<br />
<br />
<span style="font-weight: bold;">Koukli jste se napřed do katalogu Ikea nebo do Moderního bytu, aby to byly ty správný barvy?</span><br />
<br />
Do čeho…dej pokoj…hlavně, že je to pohodlný…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Já jen abyste byli in.</span><br />
<br />
Ty vole, ty máš starosti…tak co ty peníze? Bude něco?<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Jéžiš, tady máš padíka a už dej pokoj…</span><br />
<br />
To ses plácnul přes kapsu…<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Ty seš drzej. Takhle moc nevyžebráš… Navíc, koukam, že máš dobrou bundu… Columbia nebo co… Máš tajnýho sponzora?</span><br />
<br />
Tu sem dostal. Dáš si s náma polívku?<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Ne, díky. Nechci nic chytnout. Ten kastrol vypadá dost eklhaftně…</span><br />
<br />
To víš, neni na výběr…Tak hezký svátky.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Taky taky… A moc to nepřežeňte s tim chlastem…</span><br />
<br />
Obývák Josefa a jeho kamarádů najdete u Letenských sadů, kousek pod Eurem.<br />
<br />
Když půjdete kolem, vezměte s sebou nějaký peníze, cigára a poslední katalog Ikea. Ať mají pánové inspiraci až si budou chtít svůj budoir trochu vydekorovat.<br />
<span style="font-weight: bold;"><br />
Publikováno: Viceland.com/cs, 4. 1. 2010</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-57165600699919672542010-01-30T11:14:00.002+01:002010-03-05T21:10:43.286+01:00Tajemství ruské vodky<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF5BInANR1dJt2lJZn4lgHasbwZfgXoo9RjMzAKkb4zdgbtGyhPlQaCjTr9mxZNnUuTDn9e8ZFUNA7J33vqJBlNTAeQMW3XAioK4HE2IBFPc3OaeCe7gLkitrqbzGB4Kw09nk7w2GBjE35/s1600-h/Rusk%C3%A1+vodka2.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF5BInANR1dJt2lJZn4lgHasbwZfgXoo9RjMzAKkb4zdgbtGyhPlQaCjTr9mxZNnUuTDn9e8ZFUNA7J33vqJBlNTAeQMW3XAioK4HE2IBFPc3OaeCe7gLkitrqbzGB4Kw09nk7w2GBjE35/s320/Rusk%C3%A1+vodka2.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432474486917514866" border="0" /></a><br />Nedávno jsem potřeboval nutně koupit nějakej šnaps a tak jsem se motal po Vršovicích a náhodou jsem zapadnul do malýho krámku. Tvářil se jako klasickej Vietnam, ale vlastnili ho dva rusové - Yuri a Irina. Sháněl jsem se po čemkoliv tekutým, co má aspoň 40 procent a chtěl koupit fernet nebo obligátní českou vodku. Když jsem si řek o Pražskou vodku Irina si uplivla a vysvětlila mi, že oni podobnej shit nevedou, protože, na rozdíl od nás, ví, jak má správná vodka chutnat. <br /><a name='more'></a><br />Takže jsem dostal na výběr - Prémiová vodka Putinka, vodka filtrovaná přes kopřivy, prémiová pětkrát destilovaná, jemně uchucená ukrajinská Zubrovka nebo Cedrová vodka.Všechno Rusko nebo Ukrajina. Žádnej Smirnoff a podobný globalizační srandy.<br />Šla mi z toho hlava kolem. Připadal jsem si jako dítě, který se poprvé ocitlo v hračkářství. Putinku jsem odmítnul z principielních důvodů ale nakonec jsme se shodli na Zubrovce a Irina mi poradila, že je dobrý pít ji s tonikem. Večer s velejemnou Zubrovkou ubíhal tak dobře, že jsem se v krámku postupně zastavil ještě pro další dvě lahve. Pár dní nato přemejšlim, co koupit bráchovi k Vánocům a spása přišla přímo od boha - jasně, koupim mu dobrou ruskou vodku! Zastavil jsem se znova na Francouzský, kde mi Irina vnutila dvě lahve prémiový cedrový vodky a dala mi zaručenej recept na začínající chřipku.<br />Ve dvou deci svařit 10 bobkových listů, 10 paliček hřebíčku, 1 lžička zázvoru, půl lžičky skořice. Tři minuty vařit, potom nechat chvíli stát, přecedit a vymačkat do směsi dva citróny a přidat dvě lžičky malinovýho džemu (ničemu jsem se nedivil, vim, že Rusové zajídají džemem i černej čaj). Nakonec se do směsi přimíchá 1 hrnek cedrový vodky, lektvar se vypije v posteli a jde se spát. Ráno neni po začínající chřipce ani památky.<br />Yuri mi navíc vysvětlil, proč je česká vodka kýbl sraček. „Tady se jenom umrtví a oživí voda a smíchá se s lihem. To neni vodka. To je prostě voda s lihem. Tajemství vodky je kvalitní voda a dobrá filtrace”, vysvětluje mi Yuri s těžkým ruským přízvukem. Ok, takže teď už tomu rozumím. Najednou mám chuť vydat se do Ruska a zjistit o vodce víc. Proč jsou Rusové pořád v lihu? Přes co všechno to filtrujou? Jejich nesmlouvavě militantní postoj k národnímu nápoji připomíná jejich politický postoje, ale v případě vodky to dává daleko víc smysl - dá se to prostě vypít a krásně se tím ožrat. Od teď končím s irskou whisky a přesedlávám na vodku. A jestli nás Rusové zase vezmou útokem - ať přitom aspoň nejsem střízlivej!<br /><span style="font-weight: bold;"><br />Publikováno: Viceland.com/cs, 22.12. 2009</span>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-80714305162530258532009-10-19T19:56:00.004+02:002010-06-13T18:11:22.761+02:00Berlin in colour<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgkj_mdJyKFtml8X3dsLzTB-tCBEjpDYa0y2Xt1VGfLRIqD3bFbBagPPayYrwKQbmd5ARaiJ9jsCtKfdFk6OV2Gu5i9DVbwvSfvsRLnWIS7UaY5LNPD8XbfWfcQIHnSniMduxo_ijcsPRK/s1600-h/DSCN3255.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374130041120482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgkj_mdJyKFtml8X3dsLzTB-tCBEjpDYa0y2Xt1VGfLRIqD3bFbBagPPayYrwKQbmd5ARaiJ9jsCtKfdFk6OV2Gu5i9DVbwvSfvsRLnWIS7UaY5LNPD8XbfWfcQIHnSniMduxo_ijcsPRK/s320/DSCN3255.JPG" style="float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a></div><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a name='more'></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEin4KBxtiRr0Dvha9o5ZD2BwaVAXvL2cIVRCXGY5W4NbKATF291GpIU6zolGC8P8vOUQfduy9ljKPpnCAxZcv6iI5CslLbORevCkm6gDI_2acrVULb8V0LffpZoA4HG7LR9D1mGFsUVlAJN/s1600/DSCN3315.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" height="400" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394375395589115858" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEin4KBxtiRr0Dvha9o5ZD2BwaVAXvL2cIVRCXGY5W4NbKATF291GpIU6zolGC8P8vOUQfduy9ljKPpnCAxZcv6iI5CslLbORevCkm6gDI_2acrVULb8V0LffpZoA4HG7LR9D1mGFsUVlAJN/s400/DSCN3315.JPG" style="height: 320px; margin-top: 0pt; width: 240px;" width="300" /></a></div><br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPo4vu4w0c9WShYj7-dDxQvFgHM8zs4FFE4ANvZXSAKBni3tEXn3Z3uM8wTC89zpbxLsSM1y650Ky2Xo_YDT0MhjTaZxb_3Yt0YCiTSZM-NolBHNuhvjXR0kYjJNfdpLEiwycteA9KCv7n/s1600-h/DSCN3195.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394375300331974850" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPo4vu4w0c9WShYj7-dDxQvFgHM8zs4FFE4ANvZXSAKBni3tEXn3Z3uM8wTC89zpbxLsSM1y650Ky2Xo_YDT0MhjTaZxb_3Yt0YCiTSZM-NolBHNuhvjXR0kYjJNfdpLEiwycteA9KCv7n/s320/DSCN3195.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBjcNYlCYDEo04sQ_aVxJJZta3RU5HYvyaY3PsdPax4Q1uWSlNys5CL86UsC8hoaO52nY4MKiHEmYk6vVF9wTOPoMqpciXOh5Ize6XXi4xCh4ygBcOBjmXfsfSU6RgD9UCFRUtr5Y_fT3M/s1600-h/DSCN3199.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"></a><br />
<img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394375005701682306" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBjcNYlCYDEo04sQ_aVxJJZta3RU5HYvyaY3PsdPax4Q1uWSlNys5CL86UsC8hoaO52nY4MKiHEmYk6vVF9wTOPoMqpciXOh5Ize6XXi4xCh4ygBcOBjmXfsfSU6RgD9UCFRUtr5Y_fT3M/s320/DSCN3199.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUDWMdmNEzchFWt_ECWkxldsuEM6S2oxxlu577t4J7WYqm2dS05YR0U4l11IfuI_RP5R326RQDMqs5hDbFw-_CBZtmH6V9cTM6HtYAW4vU_4dynrT525iARYH46yAvjWmcpMI7mq7XdNfK/s1600-h/DSCN3234.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374456983052866" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUDWMdmNEzchFWt_ECWkxldsuEM6S2oxxlu577t4J7WYqm2dS05YR0U4l11IfuI_RP5R326RQDMqs5hDbFw-_CBZtmH6V9cTM6HtYAW4vU_4dynrT525iARYH46yAvjWmcpMI7mq7XdNfK/s320/DSCN3234.JPG" style="float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDPSkSRHAb_Tywq-xRyNhMvWpyvTXuANHmScfjk2_D3qoKfE91_FwrSRskmV3W5QjxW7ArNYyN35ugHtfNMR0dtyODcfT6EWL8JdOf_VA1Lhiqd_x5knW3ZMzgcBjV6roESCfrgGlx8JTN/s1600-h/DSCN3217.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374579686522770" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDPSkSRHAb_Tywq-xRyNhMvWpyvTXuANHmScfjk2_D3qoKfE91_FwrSRskmV3W5QjxW7ArNYyN35ugHtfNMR0dtyODcfT6EWL8JdOf_VA1Lhiqd_x5knW3ZMzgcBjV6roESCfrgGlx8JTN/s320/DSCN3217.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGBNBvtiOA_wj29ssbdf-rlnFiDHus0fJHhv9-v9bQ-8Ftoi7rN3PFOSDXMZFlp84qKvcpJ_cdeX7bvdP0vbw2c4DA5Ih2SNztzq6I-NSYVIbCmTh72q4ROcWbEHXnI_QhyphenhyphenYBP38Bwsl3K/s1600-h/DSCN3240.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374252672040194" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGBNBvtiOA_wj29ssbdf-rlnFiDHus0fJHhv9-v9bQ-8Ftoi7rN3PFOSDXMZFlp84qKvcpJ_cdeX7bvdP0vbw2c4DA5Ih2SNztzq6I-NSYVIbCmTh72q4ROcWbEHXnI_QhyphenhyphenYBP38Bwsl3K/s320/DSCN3240.JPG" style="float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-Mb7fTYCtU-wjo8hSwyzT3eXuJ23XdVpJCOrb7TbbO9V2__C9MBbSekQncDrOzPMpTPTNicIpEbs6wms8mXJqoL3N-9KPabIuxVcYbjpPDQQ5Q0CIEBV11pWmNzR2qORc8b0_JQiNA37t/s1600-h/DSCN3236.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374357073816290" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-Mb7fTYCtU-wjo8hSwyzT3eXuJ23XdVpJCOrb7TbbO9V2__C9MBbSekQncDrOzPMpTPTNicIpEbs6wms8mXJqoL3N-9KPabIuxVcYbjpPDQQ5Q0CIEBV11pWmNzR2qORc8b0_JQiNA37t/s320/DSCN3236.JPG" style="float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXfgmyB1WesKj7LWHrLltMoP7Oo-z0BHI4cMaryLOjvSD3n9P3W3sAZy4U5fUuvhYeq850rGVoeblvigUflwwV08Sns6NfgWlIjPhjh2opNHVN_xd5HzG-amL_hvmOLPIIks4m5Sl-0iRN/s1600-h/DSCN3304.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394373482446836658" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXfgmyB1WesKj7LWHrLltMoP7Oo-z0BHI4cMaryLOjvSD3n9P3W3sAZy4U5fUuvhYeq850rGVoeblvigUflwwV08Sns6NfgWlIjPhjh2opNHVN_xd5HzG-amL_hvmOLPIIks4m5Sl-0iRN/s320/DSCN3304.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnIbhm6Ira53xApHyMaERmi9_PAMwagZP3ta8j4FQCzoLLLqact-FCcsWzMXvEw9QpXZ1EaJASwB56GWX1Tc3imOOrqtmF_hTNnRTHsN8RgfSixZ-r5BcVhMBX5OZmvmswdbdnrbjzJ1wK/s1600-h/DSCN3310.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394373351036282786" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnIbhm6Ira53xApHyMaERmi9_PAMwagZP3ta8j4FQCzoLLLqact-FCcsWzMXvEw9QpXZ1EaJASwB56GWX1Tc3imOOrqtmF_hTNnRTHsN8RgfSixZ-r5BcVhMBX5OZmvmswdbdnrbjzJ1wK/s320/DSCN3310.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYHZhF-Xn30hevS4DIy7t-m5qvMYFkDpGssKo314AFrreKV4LbMPgFTWY_sq9qGTsPlP1adiT6KnLqeOF-7iZzNjL4BeF2fufM8j7rFEM8UXQNxex1GBXVhJgTatxJgBUrSAOKAM5p80lJ/s1600-h/DSCN3256.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcwgqW0eGlwdfyRb-mTvQJtzEXjWaUKkE9ZqHdbO8S8SK8d3AQNZU9S9WnybnP8YViyfnXnTB198NSeGVkZXEORk1-cztF5DoOWNNQjo1O09YotVRxqfq9ntFz2kpOx4BOR091SkFmU6mA/s1600-h/DSCN3321.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394372376090736722" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcwgqW0eGlwdfyRb-mTvQJtzEXjWaUKkE9ZqHdbO8S8SK8d3AQNZU9S9WnybnP8YViyfnXnTB198NSeGVkZXEORk1-cztF5DoOWNNQjo1O09YotVRxqfq9ntFz2kpOx4BOR091SkFmU6mA/s320/DSCN3321.JPG" style="float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a></div><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374018472573746" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYHZhF-Xn30hevS4DIy7t-m5qvMYFkDpGssKo314AFrreKV4LbMPgFTWY_sq9qGTsPlP1adiT6KnLqeOF-7iZzNjL4BeF2fufM8j7rFEM8UXQNxex1GBXVhJgTatxJgBUrSAOKAM5p80lJ/s320/DSCN3256.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /><br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnY_DVvrvenj5F9ej5pwGcDYK0dCRWFfl6Z4IjKuYIBpTztltzkRS3EXkN_gyzOp0W9oq7l7U3wSpQcCWRKUfc0IeGkp7yxgvPgsOXIsIPOcVe1tcF1r1vthao1Op8trx22NH6RtLWRNtg/s1600-h/DSCN3208.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5394374898484914338" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnY_DVvrvenj5F9ej5pwGcDYK0dCRWFfl6Z4IjKuYIBpTztltzkRS3EXkN_gyzOp0W9oq7l7U3wSpQcCWRKUfc0IeGkp7yxgvPgsOXIsIPOcVe1tcF1r1vthao1Op8trx22NH6RtLWRNtg/s320/DSCN3208.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-74436380465470648062009-02-17T18:27:00.001+01:002010-03-05T21:16:47.351+01:00Art sucks<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiK4I-0_ryX6DF8b-d5Xjp8SBgAeHsnhNLPHLrGKUF5SEqRbJ6umkf9esI_W77Xk9ct4H0sd4UXu0liWbbTssyj73yWYyh8bnJ4F9oZbnTSenugnyYacJ8zo4seEHUI2n7qb4Z4ZGkzGBV/s1600-h/Traf1.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiK4I-0_ryX6DF8b-d5Xjp8SBgAeHsnhNLPHLrGKUF5SEqRbJ6umkf9esI_W77Xk9ct4H0sd4UXu0liWbbTssyj73yWYyh8bnJ4F9oZbnTSenugnyYacJ8zo4seEHUI2n7qb4Z4ZGkzGBV/s320/Traf1.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5303824109585212802" border="0" /></a>Facebook generation and their art affairs. I love the stellar sameness of this art. One of those nights had taken place at one remote industrial venue (yawn no.1) and was full of young, assertive and articulate artists (yawn no.2). <br /><a name='more'></a><br />There was a performance no one (including the artists themselves) understood, horrible guy singing some lame indie guitarish stuff and much more (yawn no. 3). The evening was however well-worth - the bar was warm and friendly and the noise from the art production did not interrupt too much:))<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdPkLo9ONn1VYxpKJg1ZRCaGxZwiTc1B8rcWZZTS4QR9Iw-XkIZhT0WqVJjrqul3f3RqhTHtaYhzxhqqPiD5V5jLxlC3ZHC-PQtGVo5VyrUeGTcTGlzfrLXRBrbUNAZu20NwiVi9rwDrG7/s1600-h/Traf2JPG.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdPkLo9ONn1VYxpKJg1ZRCaGxZwiTc1B8rcWZZTS4QR9Iw-XkIZhT0WqVJjrqul3f3RqhTHtaYhzxhqqPiD5V5jLxlC3ZHC-PQtGVo5VyrUeGTcTGlzfrLXRBrbUNAZu20NwiVi9rwDrG7/s320/Traf2JPG.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5303823898106515906" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRdxDZXP9uQ5YptqSTyOoU_jBgSGU_mo5Nxe9SbBTRxBPUxXzNVUGO-wvjH0p96Jb1pAvHPuSAC4PGhci0-JQTYFaXIbsN0hZjXcjxG76nhISGUq653MNXQt4EZ87v9omiknSfwvziB22R/s1600-h/Traf3.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRdxDZXP9uQ5YptqSTyOoU_jBgSGU_mo5Nxe9SbBTRxBPUxXzNVUGO-wvjH0p96Jb1pAvHPuSAC4PGhci0-JQTYFaXIbsN0hZjXcjxG76nhISGUq653MNXQt4EZ87v9omiknSfwvziB22R/s320/Traf3.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5303823736912095234" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOsWjqkr49Ull2EY3k2O4G4h6yTo4DmNR7JrxrqrkXcCIBLBv6TllPfqT03iEQLSpICPI0SqaGJ5YzzV3cNjjYhnjmFbg3Mkl-wngEewoL06lNHpNHSystnEpbKrtuLU9pcZtSRPr_GGuF/s1600-h/Traf4.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOsWjqkr49Ull2EY3k2O4G4h6yTo4DmNR7JrxrqrkXcCIBLBv6TllPfqT03iEQLSpICPI0SqaGJ5YzzV3cNjjYhnjmFbg3Mkl-wngEewoL06lNHpNHSystnEpbKrtuLU9pcZtSRPr_GGuF/s320/Traf4.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5303823583261541410" border="0" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-61218822546918018982008-12-01T22:56:00.001+01:002010-03-05T21:17:14.039+01:00Lady in black<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq_0DSvXHMhH4F0Gayt_5sKOUhyphenhyphenJ0CRSUl09JrXet24AP6wxzP2cxHP4MOMF7Wvr30dkzIPipYffRe1BCjiZgI87FNGFeRH8ke_I452c6wrHfeRXlTllzCwTsRJw77XwUuLf9mcoQpMRPR/s1600-h/Khunova1.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq_0DSvXHMhH4F0Gayt_5sKOUhyphenhyphenJ0CRSUl09JrXet24AP6wxzP2cxHP4MOMF7Wvr30dkzIPipYffRe1BCjiZgI87FNGFeRH8ke_I452c6wrHfeRXlTllzCwTsRJw77XwUuLf9mcoQpMRPR/s320/Khunova1.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5274946654900477474" border="0" /></a>She's the most important person in the theatre. You don't know her, you're not nice to her, you get a lousy seat. If you treat her nice, you win. She's the insider and 'behind the scenes' queen. She's witty and chatty, she nags and smokes 40 a day. I adore her. Her name is Anna Marie.<br /><a name='more'></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHh1wJB7TQeewWkNPK-SSk1WCiUApUtnkahVh4WL1-aXDMs_oN1kNH9MRwhMEtUgjycXXZ2l8lKQmJFQlQ2aZG1UYL0kAyOuy2r_kLuIeayQhyphenhyphen5D1KJv954-JqFdFurJ8VT6paGr8vZsIh/s1600-h/Khunova2.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHh1wJB7TQeewWkNPK-SSk1WCiUApUtnkahVh4WL1-aXDMs_oN1kNH9MRwhMEtUgjycXXZ2l8lKQmJFQlQ2aZG1UYL0kAyOuy2r_kLuIeayQhyphenhyphen5D1KJv954-JqFdFurJ8VT6paGr8vZsIh/s320/Khunova2.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5274946467151026578" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho0en4vtgU4vSadiOsPZRp9TwuBaQyGF8GSbR5J_K6iODfsueYMCsWMd5r7kSsniL68OfphlLDDDCGB-Tx4ejgx44sM8bYnVjk_rjxzpwlje6z3XUfbl8cPthOQXirb3eeK_zRe6o8wxrC/s1600-h/Khunova3.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho0en4vtgU4vSadiOsPZRp9TwuBaQyGF8GSbR5J_K6iODfsueYMCsWMd5r7kSsniL68OfphlLDDDCGB-Tx4ejgx44sM8bYnVjk_rjxzpwlje6z3XUfbl8cPthOQXirb3eeK_zRe6o8wxrC/s320/Khunova3.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5274946293703455138" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXm_e2XyGKevK1IW2tOuX8Ssfb9vcW0TYD7ZA1HYgrFXk1VjQJkH1p6lsiO4xFcHzury8s3WzYd3lLrB-hIammnsvLX6wlemTMl7hItBT1-yqskaxCO2L2sztk6Ibl8tQNpo4c9pFz5KZo/s1600-h/Khunova4.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXm_e2XyGKevK1IW2tOuX8Ssfb9vcW0TYD7ZA1HYgrFXk1VjQJkH1p6lsiO4xFcHzury8s3WzYd3lLrB-hIammnsvLX6wlemTMl7hItBT1-yqskaxCO2L2sztk6Ibl8tQNpo4c9pFz5KZo/s320/Khunova4.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5274946127580063170" border="0" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-30710804728241410512008-11-10T14:04:00.002+01:002010-06-13T18:40:05.554+02:00Ostrava / Black coffee with attitude<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD98EmLQoz8Nf5ZrRo8TPoO59OuMVZzAOloM504JAo8tN9o7m_ar_oVhgLw_WLl-eX3I0tB3GwYBm7ecIGRAYW4QrwT65iVYXknXZNz9CaoI6v6W-Snizml7Y9AO4jybcj6ddXTVqUV86t/s1600-h/Ostrava+Graffiti.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267083881183738546" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD98EmLQoz8Nf5ZrRo8TPoO59OuMVZzAOloM504JAo8tN9o7m_ar_oVhgLw_WLl-eX3I0tB3GwYBm7ecIGRAYW4QrwT65iVYXknXZNz9CaoI6v6W-Snizml7Y9AO4jybcj6ddXTVqUV86t/s320/Ostrava+Graffiti.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
I went to the city of warm heart and black lungs. Ostrava - former rich and half-forgotten queen of mines and heavy industry. It's a bit of a cultural shock - industrial and functionalist architecture everywhere. But it's a positive shock. Ostrava has got a character. And attitude. Although it may not be everyone's cup of tea. Actually no tea here. It is more of a strong black coffee. And at places it dazzles like a black pearl in the dust.<br />
<a name='more'></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC6jAuycgIqSLpbxWyuy-6Geu8xx3Kj3npQaUg3VP7sBrwoKLvj8swATjtXQ-ojeMw48Op2kZr2qY_4a-opclVcqm1V6h6mcK-uS3t116kgwG8UaJqCg_QrMztPsHCeaC6smiB3gMpu7tJ/s1600-h/Dul+v+centru.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267022065199412066" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC6jAuycgIqSLpbxWyuy-6Geu8xx3Kj3npQaUg3VP7sBrwoKLvj8swATjtXQ-ojeMw48Op2kZr2qY_4a-opclVcqm1V6h6mcK-uS3t116kgwG8UaJqCg_QrMztPsHCeaC6smiB3gMpu7tJ/s320/Dul+v+centru.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPkRKVqadRZpqmyBhy1CfoBgJQxnqzKlZHiCo1GjzGkRGYEKF2teUVmJJLKhB39aiaKCy4jsnxUkxJRuXBlECK3LS6Pzrbp3FAT-LiHZYcH3DTjdwXUu2uhaQP4im0l-01DnsZ_hzWd3ee/s1600-h/Ikarus+radnice.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267021323227873810" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPkRKVqadRZpqmyBhy1CfoBgJQxnqzKlZHiCo1GjzGkRGYEKF2teUVmJJLKhB39aiaKCy4jsnxUkxJRuXBlECK3LS6Pzrbp3FAT-LiHZYcH3DTjdwXUu2uhaQP4im0l-01DnsZ_hzWd3ee/s320/Ikarus+radnice.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvHRQLxIPitB4QwraWwkhBFX4qaNsKwQVrDc5yttin9hyphenhyphenvGrGJjO6OMUhfJs71vtRX4fsArD-4xQkGLRSzAqf4o0CVpD2M8fdXpb-Q1rq8EZeEiYCCElLKGjxX_3Ao1y0Lo31F-MwdidJS/s1600-h/Stodolni+lidi.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267021113389908418" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvHRQLxIPitB4QwraWwkhBFX4qaNsKwQVrDc5yttin9hyphenhyphenvGrGJjO6OMUhfJs71vtRX4fsArD-4xQkGLRSzAqf4o0CVpD2M8fdXpb-Q1rq8EZeEiYCCElLKGjxX_3Ao1y0Lo31F-MwdidJS/s320/Stodolni+lidi.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2y7ykIUEgvlAKsfd4uCp_Q9MyaiLtAokVxmXFa6_L5qbccayr9jtP8rEmP0Z1rCDWqtsSZzc-ugBUwL1bN-ZuPgn4Ke-v_6aD8qIaRkuqk-0NasRLp9Tpe6h3Qk1JFEJxfhB5ymXbvMho/s1600-h/Banksy+copy.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267020294309075538" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2y7ykIUEgvlAKsfd4uCp_Q9MyaiLtAokVxmXFa6_L5qbccayr9jtP8rEmP0Z1rCDWqtsSZzc-ugBUwL1bN-ZuPgn4Ke-v_6aD8qIaRkuqk-0NasRLp9Tpe6h3Qk1JFEJxfhB5ymXbvMho/s320/Banksy+copy.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPIYRjd3cIsy0sQS7JTBKTFNd1ihp4cfF-IkNxgzb_0a1OgEmG4pr2-mqGl6IdqOtgLbfkjM_JZHz_rP87w9ybhkf0jbQ9BcrmV2rDsOYLd5lkj90VUc5-357V_0FEavoMhZUTdS_UmJTD/s1600-h/Ptaci.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267019987030746386" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPIYRjd3cIsy0sQS7JTBKTFNd1ihp4cfF-IkNxgzb_0a1OgEmG4pr2-mqGl6IdqOtgLbfkjM_JZHz_rP87w9ybhkf0jbQ9BcrmV2rDsOYLd5lkj90VUc5-357V_0FEavoMhZUTdS_UmJTD/s320/Ptaci.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1OYus4mpEcXHlK7bYDyQaPpnMEJzVnHctGHGEf83Vx1xUTHen3-cExiE7UDuCp9MCnADksEsgiEk1EoTgpQ1Tcqm063t0i6yGo7lVE_XrRztpXNQumeO1xRI9NMqExnLe-mOvCk_ctMKH/s1600-h/Kostel.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267019724267375602" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1OYus4mpEcXHlK7bYDyQaPpnMEJzVnHctGHGEf83Vx1xUTHen3-cExiE7UDuCp9MCnADksEsgiEk1EoTgpQ1Tcqm063t0i6yGo7lVE_XrRztpXNQumeO1xRI9NMqExnLe-mOvCk_ctMKH/s320/Kostel.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk7LSRf0VDnNCZdmqeSZ5ta3MM8LeDNBgSXpHunVO-9wXkYfguQXe45tK-YZD3ORYRN5YR5qKRC2c3CEgyF_EJlk5s32dQD2fZygcwPm30HixKNJUENLDmHoIc5AjcTSsqdwLQqB5NVzrW/s1600-h/Vitkovice.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267019317787665138" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk7LSRf0VDnNCZdmqeSZ5ta3MM8LeDNBgSXpHunVO-9wXkYfguQXe45tK-YZD3ORYRN5YR5qKRC2c3CEgyF_EJlk5s32dQD2fZygcwPm30HixKNJUENLDmHoIc5AjcTSsqdwLQqB5NVzrW/s320/Vitkovice.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqEtVGOHCLRd2rmyCmBoeDvM9BQBswNJdkkicX2tHhAQz7OyNjpMjRfDHyZQVAP_EarB8OThUfl_7-4Fke9t8azVNbV07ZE-Et4BeBEa0VKvrqLsZaXDKrMbHlOQYM4VyzRjQZBAyLvWFd/s1600-h/Stop+fasisitum.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267018681035096658" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqEtVGOHCLRd2rmyCmBoeDvM9BQBswNJdkkicX2tHhAQz7OyNjpMjRfDHyZQVAP_EarB8OThUfl_7-4Fke9t8azVNbV07ZE-Et4BeBEa0VKvrqLsZaXDKrMbHlOQYM4VyzRjQZBAyLvWFd/s320/Stop+fasisitum.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb2IOLRYF2z6jp2e8-E3CYoTqni2ABmkvzfDoD7fk4c0ntrpmMc4UmG7lKisSPS1oUMo5m0Hobd5sNlLL1ECn4iIJNFew08pG1VcqAWfJbV5-RdAMNF8h5zYwL9MSlIhEPQL60WxPy-Dbc/s1600-h/Lampy.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267018393749940530" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb2IOLRYF2z6jp2e8-E3CYoTqni2ABmkvzfDoD7fk4c0ntrpmMc4UmG7lKisSPS1oUMo5m0Hobd5sNlLL1ECn4iIJNFew08pG1VcqAWfJbV5-RdAMNF8h5zYwL9MSlIhEPQL60WxPy-Dbc/s320/Lampy.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnEJyBhnXiUFNt1LLzWQGYdvi5SoeFX2UBDpLl2NjHW9UIoHNWOeugk0qbfVBeBIicoZIcfGO9jMhDiDMrN7wdeHN6bW-Hd9dnOsy4kmb4Bo6OZquAkpS6Y7oDGQRu5m71Ns_cEK4jgiON/s1600-h/Stodolni+radegast.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267018093614031234" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnEJyBhnXiUFNt1LLzWQGYdvi5SoeFX2UBDpLl2NjHW9UIoHNWOeugk0qbfVBeBIicoZIcfGO9jMhDiDMrN7wdeHN6bW-Hd9dnOsy4kmb4Bo6OZquAkpS6Y7oDGQRu5m71Ns_cEK4jgiON/s320/Stodolni+radegast.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 319px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbQBLGQZfaRJ-Fkwup1kFi-dle93152en7qLgAcG7ODM95UWazYZ1A_NIlWL2GR6GGvTUZhflBrNZgo3KDmBmCKajJx_SojhLaYOoNVZaBXt-HyR3CatDMqTqvwzRr6Jsispj-Y6beWtD9/s1600-h/Hornici+relief.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267017709166492610" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbQBLGQZfaRJ-Fkwup1kFi-dle93152en7qLgAcG7ODM95UWazYZ1A_NIlWL2GR6GGvTUZhflBrNZgo3KDmBmCKajJx_SojhLaYOoNVZaBXt-HyR3CatDMqTqvwzRr6Jsispj-Y6beWtD9/s320/Hornici+relief.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjys7kEx2UPmv-kGemGGHirP3n1dmnlxk8fBkuL6ekClDjKzt8xVbHPer1uOlGLoKzJ12yBonLGPaweiBPkUDT5e1A364fOLjvOGND83AvxJg7E8_A0ICYi4uhFLxmi1RJMd5UyQRRy9TDi/s1600-h/Dum+umeni.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267017443004731554" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjys7kEx2UPmv-kGemGGHirP3n1dmnlxk8fBkuL6ekClDjKzt8xVbHPer1uOlGLoKzJ12yBonLGPaweiBPkUDT5e1A364fOLjvOGND83AvxJg7E8_A0ICYi4uhFLxmi1RJMd5UyQRRy9TDi/s320/Dum+umeni.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtGI7gKZKCzItCoydTmlLKGhju0yxzXvlsly-NT0cfvUFNsBKfisOmWSR7Mzq-vVV7NCkUf3q0RcnEqrcDK7ujmzgUqZZ6pYIu7Mf6ci9VpJoampUCJX-RzNzjlJlKn4Zb-l6lF94VioX1/s1600-h/Vitkovice+detail2.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267017240335906194" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtGI7gKZKCzItCoydTmlLKGhju0yxzXvlsly-NT0cfvUFNsBKfisOmWSR7Mzq-vVV7NCkUf3q0RcnEqrcDK7ujmzgUqZZ6pYIu7Mf6ci9VpJoampUCJX-RzNzjlJlKn4Zb-l6lF94VioX1/s320/Vitkovice+detail2.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkCPhxpSVRxTy9hkEBgijxxckxF7bZgArrLZmUqcCXX1Ts-fy9eV1tXfC5UaV3njLC8a9vO6UCSe1AmITjmcFn1WXkdeeijyaoV-YLqkX69KQyqAbaXoYsFMO3SdW6khUpO713YVELWfPL/s1600-h/Stodolni+prodejci.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267016487528797698" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkCPhxpSVRxTy9hkEBgijxxckxF7bZgArrLZmUqcCXX1Ts-fy9eV1tXfC5UaV3njLC8a9vO6UCSe1AmITjmcFn1WXkdeeijyaoV-YLqkX69KQyqAbaXoYsFMO3SdW6khUpO713YVELWfPL/s320/Stodolni+prodejci.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 320px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 240px;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYl84JGyGwVKT2p27fqfYBCXPfTgJc_x-nwJVsz4YSoPKO3YSlEkaORlo_NElv39xrHqSrW0W1Zj7SufYVkdHXbTC0izhtcfTvf-vqgXLUMAPxyYUpVbtQRCrc1vrsYKkuo4AxM_GMYm9r/s1600-h/Radnice.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5267016255081189330" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYl84JGyGwVKT2p27fqfYBCXPfTgJc_x-nwJVsz4YSoPKO3YSlEkaORlo_NElv39xrHqSrW0W1Zj7SufYVkdHXbTC0izhtcfTvf-vqgXLUMAPxyYUpVbtQRCrc1vrsYKkuo4AxM_GMYm9r/s320/Radnice.JPG" style="cursor: pointer; float: left; height: 240px; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 320px;" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-51279836634747565332008-09-29T13:44:00.000+02:002010-06-13T18:58:25.043+02:00Women's Power<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO0Ut81neeI0Klw7kiB3baaqbZbdb7Iaq1DpnsNCnRPkasvI2ev06UXKw-JJQdRtezflv9xB3qtcgD57wph43MC1eAV6lPligK-EDY2FJ_LMmKDejD7LWEjn2BxXNr10Aw1pGvx6fokAH7/s1600-h/DSCN0742.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5251045034344369154" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO0Ut81neeI0Klw7kiB3baaqbZbdb7Iaq1DpnsNCnRPkasvI2ev06UXKw-JJQdRtezflv9xB3qtcgD57wph43MC1eAV6lPligK-EDY2FJ_LMmKDejD7LWEjn2BxXNr10Aw1pGvx6fokAH7/s320/DSCN0742.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a>God knows what would happen if women rule the world. I don't know. I do know, however, that some of them can make life a very pleasant journey - with their charms, quirks, wit and unpredictability. And that many of them also happen to be a very pleasant objects to capture. These pictures don't have anything in common apart from capturing women I love/hate for being tender, strong, silly, bitchy, entertaining, loving, carefree, clever, sassy and full of life. Kristyna, Veronika, Nikki, Sylvia and Asia - they all possess some of Venus 'eternal' qualities and I somehow think that such quality glows through those pictures.<br />
<a name='more'></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFZrzkEJFnXKFftmKulxt-nvAHVqHcFynHPHBsxIu0wgxwzkZ-3kLiFHBLfkkhahFAn3nBABmXA6-Hlih08i-Z1DdDbTxtrYF5oulN7tvEZ7cvVLX6fRRg7yz8beNSQP9igyj0qIrT0gHS/s1600-h/DSCN0512.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5251040841674126082" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFZrzkEJFnXKFftmKulxt-nvAHVqHcFynHPHBsxIu0wgxwzkZ-3kLiFHBLfkkhahFAn3nBABmXA6-Hlih08i-Z1DdDbTxtrYF5oulN7tvEZ7cvVLX6fRRg7yz8beNSQP9igyj0qIrT0gHS/s320/DSCN0512.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja23UpEJz9NjhceJ-cdvz3qQxCTK2zuH6jqEuOUgYq2sbR9pfw7CiWJK0xEMtyVIF4ntRMoTKdqH3oVUB8WYLz9gL_JqeHkAkeTfVmT8t0rePO8bN5aFcm0-X8ryFYgNOt_fR_NWqmaL9y/s1600-h/Forever+Nikki.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5251040673786171522" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja23UpEJz9NjhceJ-cdvz3qQxCTK2zuH6jqEuOUgYq2sbR9pfw7CiWJK0xEMtyVIF4ntRMoTKdqH3oVUB8WYLz9gL_JqeHkAkeTfVmT8t0rePO8bN5aFcm0-X8ryFYgNOt_fR_NWqmaL9y/s320/Forever+Nikki.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguViPQfRCRrpYN10rlk7puKpD6qeBhwsLiN5A00JKVPhrXXlX_1dW3iFCFqy-jvZXd2yul5l0oZWNFIbPbZSq2_M5TTC9phfjcgQdbF9ZZvJCEVQR4mbSPQwyqmF9GOSXTA3x31WVzBhYW/s1600-h/Sylvie.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5251036982376701538" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguViPQfRCRrpYN10rlk7puKpD6qeBhwsLiN5A00JKVPhrXXlX_1dW3iFCFqy-jvZXd2yul5l0oZWNFIbPbZSq2_M5TTC9phfjcgQdbF9ZZvJCEVQR4mbSPQwyqmF9GOSXTA3x31WVzBhYW/s320/Sylvie.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIDj1BJHNi3iNnhtTEyGtGUG-pWCpUGHsEnFRZvqm3lJ5uz_1y6DY_kK416QxeKNGRBj6FkKJ85Oy5ZJfxCBu_1uP2Tbdfwpx3pXMM_NQMuPJ3YkIk2Xk4N88zwC8TdRlgv550Pam9CuFk/s1600-h/DSC00058.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5251044065843032754" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIDj1BJHNi3iNnhtTEyGtGUG-pWCpUGHsEnFRZvqm3lJ5uz_1y6DY_kK416QxeKNGRBj6FkKJ85Oy5ZJfxCBu_1uP2Tbdfwpx3pXMM_NQMuPJ3YkIk2Xk4N88zwC8TdRlgv550Pam9CuFk/s320/DSC00058.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-68032804183348543572008-09-13T20:15:00.002+02:002010-06-13T18:55:19.103+02:00This is for Bill that sleeps here<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTtaGjzl7jPNmkZLSWQzMgRENpXNvUavyJa1hwHAehQxFgH-vdvLG-BhYa-ONwjaOb7IenAj904obtUHTJn3QxDZ_Bvu0D8OqWgW-u3gtVVd1tIExKs98dC6q0NHVBHLCaFx_8EPczWZI2/s1600-h/1.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" height="300" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5245576855648885986" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTtaGjzl7jPNmkZLSWQzMgRENpXNvUavyJa1hwHAehQxFgH-vdvLG-BhYa-ONwjaOb7IenAj904obtUHTJn3QxDZ_Bvu0D8OqWgW-u3gtVVd1tIExKs98dC6q0NHVBHLCaFx_8EPczWZI2/s400/1.JPG" style="float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" width="400" /></a>Living in the cotton-wool cradle of our own limited consciousness until something strikes us?<br />
I was passing by one of the financial buildings in the West End a few days back when this array of old newspapers and cardboard messages captivated my attention.<br />
The first message reads:<br />
Homeless + pennyless Ex-services please help and spare change for a bed & breakfast tonight out the cold + wet please help if you can thanks + god bless<br />
The second message that lied next to drums in a plastic bag and went: <br />
These are Bill that sleeps here's drums to give to his 8yr old daughter. So please don't throw away I will be back to collect after my hospital appointment later today. Thank you.<br />
So the next time when you or me nag about some piece of piss, let's try to think about Bill that sleeps here! I'm sure we've got it much easier than him.<br />
<a name='more'></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho9ZjBHWRtLvilaSjuU4ZCFVH32hulBclOtLmG3BzcgUyxwWEfd1QUCqTyQefTIiYnTvcvvXQMWRPNU_6ww_OQpReHBKgm565j7SHNb2D3Mvp0G0vEs_nT4JW-fPlaAqRkeg2bEhsh4KVF/s1600-h/2.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5245572552044286306" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho9ZjBHWRtLvilaSjuU4ZCFVH32hulBclOtLmG3BzcgUyxwWEfd1QUCqTyQefTIiYnTvcvvXQMWRPNU_6ww_OQpReHBKgm565j7SHNb2D3Mvp0G0vEs_nT4JW-fPlaAqRkeg2bEhsh4KVF/s320/2.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7AIoJ3CucopmY-_8LGzJatdnuFPmK2risTANgXKlN68_3pUfN2O5nm64mahC6n3Ga6wlc1n1airm5pbOqyzWl0srjAUyM8E1quWkt-nCOVX8L7mPZ_y6-RKqiMtJjnLNs3eXc0wFHjwqh/s1600-h/3.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5245572416586087458" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7AIoJ3CucopmY-_8LGzJatdnuFPmK2risTANgXKlN68_3pUfN2O5nm64mahC6n3Ga6wlc1n1airm5pbOqyzWl0srjAUyM8E1quWkt-nCOVX8L7mPZ_y6-RKqiMtJjnLNs3eXc0wFHjwqh/s320/3.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-57731350128912738452008-09-13T17:30:00.001+02:002010-03-05T21:23:40.451+01:00Look up Mr. Hundley!I almost believed photography cannot surprise me anymore. But oh boy, this guy has just proved me fatally wrong! His pictures are bold, funny, sassy and on the fringe. So make sure you check out Monsignor William Hundley and his colourful way of portraying contemporary America. <a href="http://www.williamhundley.com/">Http://www.williamhundley.com</a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9pl67GhDE8LohVLCubIdxFVB3b_-DAgnhEiA24zNIuksmkwLPU0o4SUoTdvozy5fvbLxOAo1-d_zdmsNBInSMnlfIpugNYSbjWS-uvJh-5l-oiA9-C8wH4a0q5Azs03OKee411pJXquYu/s1600-h/Will.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9pl67GhDE8LohVLCubIdxFVB3b_-DAgnhEiA24zNIuksmkwLPU0o4SUoTdvozy5fvbLxOAo1-d_zdmsNBInSMnlfIpugNYSbjWS-uvJh-5l-oiA9-C8wH4a0q5Azs03OKee411pJXquYu/s320/Will.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5245528990836512258" border="0" /></a><br /><a name='more'></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO8fginwmF3R5qCsy7zLA9iRw307apAmIEyEJ7xvDzrekUWUfhD9Be73qwNi3DrrHRfY_uzmammhBkmINHdAuUO5k_J3n08dwkljW1qHXq2VSQv7vpNCry-t6rgPAPO_LxeZR_bvgJ_5LW/s1600-h/hundley5.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO8fginwmF3R5qCsy7zLA9iRw307apAmIEyEJ7xvDzrekUWUfhD9Be73qwNi3DrrHRfY_uzmammhBkmINHdAuUO5k_J3n08dwkljW1qHXq2VSQv7vpNCry-t6rgPAPO_LxeZR_bvgJ_5LW/s320/hundley5.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5245530797608683778" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiImsnBBT7Vwgzu5EUkshHxsEDTZWCVHfvPt8TpaVyhDkPY6lmxlE7WtL0Y2MDr4y7sAjsi0IXhSvYCbIV2nNESjbepFHrnEOBJE04oCVBNqy5XGF8VZLRjk2xB3re6S4VHYnXPITCSWyHc/s1600-h/William-Hundley.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiImsnBBT7Vwgzu5EUkshHxsEDTZWCVHfvPt8TpaVyhDkPY6lmxlE7WtL0Y2MDr4y7sAjsi0IXhSvYCbIV2nNESjbepFHrnEOBJE04oCVBNqy5XGF8VZLRjk2xB3re6S4VHYnXPITCSWyHc/s320/William-Hundley.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5245528881340181346" border="0" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-72069381921577659802008-08-20T13:48:00.001+02:002010-06-13T18:42:03.263+02:00What a queer boudoir<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz1hR6zLtg5qLTVCiy7LRbdEBTURzJAYMqrRdIGgP3fX7A_JfHNVNILfmWRqMtabSUnXg0ulE68gQz-8upUx2JeAr-1aExXnjDyQCSvo1mLMTZx6FaIRBBqaqe_5klggSxrLUCj4k50kBu/s1600-h/DSCN0856.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236565687079276114" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz1hR6zLtg5qLTVCiy7LRbdEBTURzJAYMqrRdIGgP3fX7A_JfHNVNILfmWRqMtabSUnXg0ulE68gQz-8upUx2JeAr-1aExXnjDyQCSvo1mLMTZx6FaIRBBqaqe_5klggSxrLUCj4k50kBu/s320/DSCN0856.JPG" style="float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a>I went to this little vintage shop in Gent and when in I asked the guy if there was anything downstairs or upstairs. He told me (with heavy french accent): Downstairs is for bad people. But there's some furniture upstairs. I'd love to go downstairs but I figured out he didn't want me to. So I went upstairs. There was a very little furniture; in fact only a coffee table few lamps, and some freakish mannequins with wigs. But there was this little room with a clothes hanger and walls painted in pink. They were crammed with the most camp memorabilia you can imagine - models, boys who look like girls, and girls who look like boys, celebrities and other pop-culture crap - a teenage queer wet dream (or a nightmare). I was chuffed. <a name='more'></a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeu6vGZVlKj51Tc7DD_ccEh_Rb1FaVCBec8-RSyumFFzKSjBMt4QViKQXrd4RuDGFP8mZ3i9UIkxrDLCQbtkvEL5DJBytrd1CfRIif8Vk7qyFXLQvg1fN6ltZi_ei02YGiL4cFzWBXzOt8/s1600-h/DSCN0858.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236565933509946866" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeu6vGZVlKj51Tc7DD_ccEh_Rb1FaVCBec8-RSyumFFzKSjBMt4QViKQXrd4RuDGFP8mZ3i9UIkxrDLCQbtkvEL5DJBytrd1CfRIif8Vk7qyFXLQvg1fN6ltZi_ei02YGiL4cFzWBXzOt8/s320/DSCN0858.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2228380652109163432.post-12472876336260070622008-08-20T11:25:00.002+02:002010-06-13T18:41:16.351+02:00Devil is in details<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2eIWsYKjIqxrmTOK4HudFUdkCQ-M2gGk435YAlZCMTWgWnCiV5po4pyJM4mOq1zrZ375cfV9-JrF2r-2bQ-Wxyml2s5K_iySYBuaXXEv_OF-46qnt_ZRwHt3nX_HO8yjy5sxO22YviVMc/s1600-h/DSCN0839.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236541433959942674" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2eIWsYKjIqxrmTOK4HudFUdkCQ-M2gGk435YAlZCMTWgWnCiV5po4pyJM4mOq1zrZ375cfV9-JrF2r-2bQ-Wxyml2s5K_iySYBuaXXEv_OF-46qnt_ZRwHt3nX_HO8yjy5sxO22YviVMc/s320/DSCN0839.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
I am still bizarrely mesmerised by churches, their interiors and decorations. Be it chubby cherubs, angels, saints or martyrs. I'm sucker for the medieval heaviness and the smell of frankincense. If you have the same quirk Belgium is feast for you. Gothic or Baroque, immaculate Belgian churches prove that devil is in details<br />
<a name='more'></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv0VXvsmA1g2lOkoVi1BIIOmBisqufdTXNoFmxaiZG8R8qklFGIalicoYUOK9nNSyk30cLrtdz89HxwyOO7E7zjQC0FRwlSUCRGxU0KVG81w0h29EDB3HaFhTchn-DI472VF_R2PgLC3gI/s1600-h/DSCN0799.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236532067565524626" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv0VXvsmA1g2lOkoVi1BIIOmBisqufdTXNoFmxaiZG8R8qklFGIalicoYUOK9nNSyk30cLrtdz89HxwyOO7E7zjQC0FRwlSUCRGxU0KVG81w0h29EDB3HaFhTchn-DI472VF_R2PgLC3gI/s320/DSCN0799.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzQEGLTRvRAct5_1qH_Mz_p33gI3KuQLljBnAveu7IniKrF9p3fBygZ1iT2L17p-ya0EviHlXkzwnZoUpfLyT067HJVjiPciGRJNP-jlIkXLwTOtHP8NxMDL1-HxbRuHEoBBfX194slO39/s1600-h/DSCN0794.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236531815648034706" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzQEGLTRvRAct5_1qH_Mz_p33gI3KuQLljBnAveu7IniKrF9p3fBygZ1iT2L17p-ya0EviHlXkzwnZoUpfLyT067HJVjiPciGRJNP-jlIkXLwTOtHP8NxMDL1-HxbRuHEoBBfX194slO39/s320/DSCN0794.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifH9trM18O7yXGCBMLINQxrQm1fe-jwGSy91L8fFYyseFeY8kqaHv841MkbhxEq23HGrjCblwb8ExjC-NNLeyB9wDYvlPHQFi2yHkJw57w2kT9lnbJzw3jaJDNuLuD7TycZvy2Ju93P6Za/s1600-h/DSCN0793.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236531528384969858" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifH9trM18O7yXGCBMLINQxrQm1fe-jwGSy91L8fFYyseFeY8kqaHv841MkbhxEq23HGrjCblwb8ExjC-NNLeyB9wDYvlPHQFi2yHkJw57w2kT9lnbJzw3jaJDNuLuD7TycZvy2Ju93P6Za/s320/DSCN0793.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijOOHvxyrGagKeeoRyXLi0qKPFjxJJ2PIL71xuVcqUO3dJHalChKTrWVT_FoR37hDuE9kB775KWM41_knjwUOo2fZcNUpqP6ez2krzKlrYFYY5DLw5A2A8zBeJ6STN7zaXg-CvSmB5nkFS/s1600-h/DSCN0664.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236531195231049170" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijOOHvxyrGagKeeoRyXLi0qKPFjxJJ2PIL71xuVcqUO3dJHalChKTrWVT_FoR37hDuE9kB775KWM41_knjwUOo2fZcNUpqP6ez2krzKlrYFYY5DLw5A2A8zBeJ6STN7zaXg-CvSmB5nkFS/s320/DSCN0664.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHu1OxaXmuUzRdqp4h6k6tps98S9PAKFXgHX5aYy4yZWU0DsC2K00gz_TFU-D0PMivWA-cjcOtY4MncfBhUMQ041ZNdp0gaCIhJaop5JAPxQSs3sltydeUVICm3P2CwtZXT0GZfI76EWUd/s1600-h/DSCN0653.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236530854324161874" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHu1OxaXmuUzRdqp4h6k6tps98S9PAKFXgHX5aYy4yZWU0DsC2K00gz_TFU-D0PMivWA-cjcOtY4MncfBhUMQ041ZNdp0gaCIhJaop5JAPxQSs3sltydeUVICm3P2CwtZXT0GZfI76EWUd/s320/DSCN0653.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7rvci1ylcvO4LABI4KtzbUwG-TOosm5rNBLLnMqebyvUpL3KO_6dX7zC3ltHZOxohYn_yHbOrX0p_7WbdA9ViltBXH3Tq6Wnku2PFfVBclHqrJOA0JGUdB0duTp8QoBnR857H4DjPCyl7/s1600-h/DSCN0644.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236530483877721762" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7rvci1ylcvO4LABI4KtzbUwG-TOosm5rNBLLnMqebyvUpL3KO_6dX7zC3ltHZOxohYn_yHbOrX0p_7WbdA9ViltBXH3Tq6Wnku2PFfVBclHqrJOA0JGUdB0duTp8QoBnR857H4DjPCyl7/s320/DSCN0644.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy0tf7a_YN5VCUmATuRLP7S4MCwL49eIdDc_LZ75FHY6DYCpf19BY9rz5n75DSwlsWlqC7Cdn7m4eSy6WKrdIgD6X5Bb-q3RJY8cwJZKBf3KYBqAbK3K85GoLF0kcd3ua9OmyNUopqub3q/s1600-h/DSCN0643.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236529689323979842" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy0tf7a_YN5VCUmATuRLP7S4MCwL49eIdDc_LZ75FHY6DYCpf19BY9rz5n75DSwlsWlqC7Cdn7m4eSy6WKrdIgD6X5Bb-q3RJY8cwJZKBf3KYBqAbK3K85GoLF0kcd3ua9OmyNUopqub3q/s320/DSCN0643.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUj3RYV45wMj6hkhng_41Fwqdqoy9wfG247ZZwEou9R3s8OfKb_MB63H6i0HnxyIw7cMwDXG5-VKbMTQJrqyuHLJzgrTq5AouanktHXNsAKWqyTbsVnqCmrDI0UM8PMGCygXW7fW_M_Yh0/s1600-h/DSCN0636.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236529317651480610" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUj3RYV45wMj6hkhng_41Fwqdqoy9wfG247ZZwEou9R3s8OfKb_MB63H6i0HnxyIw7cMwDXG5-VKbMTQJrqyuHLJzgrTq5AouanktHXNsAKWqyTbsVnqCmrDI0UM8PMGCygXW7fW_M_Yh0/s320/DSCN0636.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY6iFub8z1ZSGiZsK9uPufqWZu1GAXnbWdb5KBRK8KYkEdSmAszycfNbYwFy8YQNruiwz8f-KA73Td_F855L4oY6BnKDD6K2fiLBZT0WajHnNgBcFclqw7hAjXlsRkybytQuDtAqjfLu7Z/s1600-h/DSCN0630.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236528966618804338" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY6iFub8z1ZSGiZsK9uPufqWZu1GAXnbWdb5KBRK8KYkEdSmAszycfNbYwFy8YQNruiwz8f-KA73Td_F855L4oY6BnKDD6K2fiLBZT0WajHnNgBcFclqw7hAjXlsRkybytQuDtAqjfLu7Z/s320/DSCN0630.JPG" style="cursor: pointer; float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt;" /></a>Mira Valeshttp://www.blogger.com/profile/10790879664026015140noreply@blogger.com2