Pipes and Pints - Rozhovor 26.1. 2010

Pražská punk-rocková parta Pipes and Pints zahájila projekt magazínu Vice.
Pití bylo dost, lidi se bavili a kluci hráli nahlas a rychle.
Skupina existuje od roku 2006, má za sebou jedno EP a desku “Until we die”, která vyšla ke konci roku 2009. Pánové hrajou svižnej punk střihnutej folkem. Exoticky znějící zvuk kapele dodávají skotský dudy, na který hraje kapelník Vojta.

Nebezpečný trance

Pro nezasvěcené - hudební styl trance nám tady zůstal jako vzpomínka na dobu, kdy jsme všichni chodili trsat na pole, měli se rádi a prali do sebe tolik tablet, že z nás tryskala láska. Co Vám ale hrozí, když budete tuhle pokleslou permutaci taneční hudby poslouchat? Nabízíme rychlo-analýzu!

České hudební projekty, které za něco stály

I když to tak při poslechu rádia může vypadat, ne všechna česká hudební produkce stála vždycky za hovno.
Vykašlete se na chvíli na hudební dramaturgy Radiožurnálu a jejich fixaci na Enyu, Petru Janů a Enigmu. Vykašlete se na komerční rádia a jejich italskej pop a holandskej euro-trance. Sestavili jsme pro Vás totálně neobjektivní ochutnávku toho, co nás kdysi bavilo. Většina projektů buď už neexistuje, jejich členové pěstujou zeleninu, dělají v reklamkách, dali se na politiku nebo se zviditelňujou jako porotci v Superstar. Ale i když jsou z většiny z nich starý řepy, kdysi pohnuli naším světem.

Bezdomovcův obývák

Letenský sady jsou pěknej koutek. Jsou tu staré stromy, starší dámy se psy a taky jedna reklamka, velká jak kolo u vozu. V závětří si tady parta lokálních bezdomovců vytvořila improvizovanej obývák. Nanosili si do výčnělku se sezením hromadu starejch polštářů z vyhozenýho gauče, přinesli deky a menší odpaďák na táborák, zapálili, aby to hřálo (teplota k večeru klesla pod -15 stupňů a dost to štípalo). Partičku jsem navštívil zrovna, když si nad ohněm kousek bokem vařili nějakou dobrotu. Bylo jich tu šest. Ujal se mě Josef.

Tajemství ruské vodky

Nedávno jsem potřeboval nutně koupit nějakej šnaps a tak jsem se motal po Vršovicích a náhodou jsem zapadnul do malýho krámku. Tvářil se jako klasickej Vietnam, ale vlastnili ho dva rusové - Yuri a Irina. Sháněl jsem se po čemkoliv tekutým, co má aspoň 40 procent a chtěl koupit fernet nebo obligátní českou vodku. Když jsem si řek o Pražskou vodku Irina si uplivla a vysvětlila mi, že oni podobnej shit nevedou, protože, na rozdíl od nás, ví, jak má správná vodka chutnat.