Sunflower Caravan hrajou přibližně od roku 2001. Občas připomínají klasickej psychedelickej 70ies rock a občas taky trochu čajíčky alá Coldplay.
Jejich zvuk se pořád vyvíjí a kluci si užívají svoje britpopový momenty stejně jako tvrdší polohu. Minulý rok vydali pod Soundsquare nepojmenovanou debutovou desku a tenhle říjen se jí chystají ve studiu pořídit sourozence.
Česká zahrádka se jim poslední dobou zdá malá a přemýšlí, že by se podívali na delší dobu za hranice, aby zkusili, jak se dělá hudba jinde.
S Andym, Vítkem a Michellem jsme se sešli po povedený zkoušce / generálce / koncertu ve Vice galerii, kterej natáhli na hodinu a půl a zakončovali “hitovkou” za hlasitýho povzbuzování fanynek.
Takže v současný sestavě, kluci, fungujete od roku 2001?
Michell: Kluci jsou bráchové a hráli spolu už předtím. Já jsem začal chodit na jejich koncerty. Tam jsme se začali bavit, protože mě bavila jejich muzika. Kluci chtěli původně vědět, jestli nezpívam. To jsem jim vysvětlil, že fakt ne, ale tenkrát jsem hrál na basu v jedný grungeový kapele. Asi za měsíc mi zavolali, jestli bych nezkusil hrát s nima na basu…Vzal jsem to a naučil se postupně hrát něco trochu jinýho než grunge.
Původně jste fungovali jako instrumentální kapela, je to tak?
Andy: Zpívat jsme začali docela nedávno. Asi před půl rokem. Před tím jsme zkoušeli zpěváky a půjčovali si hosty. Já jsem si ale původně hodně věcí zpíval, když jsem je skládal. Nakonec to bylo instrumentální, ale skládaný na základě zpěvu. Takže jsme se dostali k tomu, že jsem začal v pětadvaceti zpívat, což nám momentálně vyhovuje. Novou desku bysme chtěli mít zpívanou. Možná se vrátíme někdy znova víc k instrumentálkám, ale teď to cítíme hodně do zpěvu.
Vítek: Na první desce, která vyšla minulej rok, jsme měli hosty. Fungovali jsme jako tři stálý členové a hosti. Novou desku chceme už točit s Ondrovým zpěvem. Ten zpěv vyplynul ze situace, ani jsme nad tim moc nepřemejšleli.
Vy jste se posunuli od docela těžkýho psychedelickýho rocku k takový trošku popině.
Andy: To byl přirozenej vývoj, ale nechceme se nějak zaškatulkovat. Tenhle posun už tam cítíme tak dva, tři roky. Pořád je to ale pop typu Davida Bowieho nebo Blur
No, já jsem chvílema slyšel Coldplay…
Andy (smích): No, dneska jsme to pojali hodně jemně. Hráli jsme pro holky. Né fakt, dneska to bylo nejjemnější, co jsme kdy hráli. Né, že bysme se ale otočili do popu, aby to mohly zpívat davy.
Máte ambici dostat se s hudbou někam ven?
Andy: Priorita je teď makat na nový desce. Ale určitě bysme chtěli ven. Problém je, že když někam jenom odjedeš na koncert, tak je to takovej výlet. Spíš sbíráme kontakty a naše vize je odjet třeba na půl roku ven - třeba do Londýna.
Vítek: Londýn, Berlín nebo třeba Švédsko by bylo fajn. Ve Švédsku už jsme několikrát hráli. Ale v Londýně známe pár lidí a máme nějaký kontakty.
Andy: Navíc v Británii vzniká hudba, kterou jsme hodně ovlivněný. Určitě bysme to chtěli zkusit.
Kluci, nechci bejt indiskértní, ale říká se tady, že nakupujete v dámským oddělení v Mangu. Jak to je?
Andy (Smích): Aha, někdo byl přistižen…
Michell: Já můžu za sebe říct, že jsem tam nakupoval jednou nebo dvakrát. Ale myslim, že teď na sobě nikdo z nás nemá nic dámskýho. Ale víš jak to u nás je - když chceš něco zajímavýho na sebe, máš problém a hledáš, kde se dá.
Andy: Já teď teď na sobě nějaký dámský věci mam. Ale já jsem moc hubenej. Na mě v pánský velikosti nic nemaj. Ale Zara je výživnější. Mango je trochu holčičkovský, samý šatičky.
Můžete stručně definovat zvuk Soundflower Caravan pro někoho, kdo vás vůbec nezná?
Vítek: Rock and rollová kapela hrající kytarovky na hammondky a na piáno.
Andy: Aggressive powerpop s hammondkama. Ale je tam strašně moc piána.
Vítek: To je těžký. Asi je to britpop se silnou inspirací starší muzikou. A furt je tam hodně kláves.
Andy: Vlastně hrajeme klávesovej Britpop!
Foto: Tereza Příhodová
Publikováno: VICE, www.viceland.com/cs, 13. 2. 2010
No comments:
Post a Comment