Bílá vrána Jakub Polanka

Jakub Polanka je bílá vrána. Jako jednomu z mála se mu podařilo dostat se z české módní šedi na mezinárodní úroveň. Docela paradoxně, protože šedá je pro Jakuba asi nejdůležitější barva.
Po ukončení studia na pražské Vysoké umělecko-průmyslové odjel do Paříže, kde studoval postgraduál na Francaise Institut de la mode a tři roky pracoval pro Philippa Starcka. V současné době se Jakub vrátil do Prahy, kde dokončuje novou kolekci. 



Takže s Polankou, čerstvým držitelem ceny „Návrhář roku“ o tom, jaký je rozdíl mezi českými a ruskými kurvičkami, lenosti médií a důležitosti atmosféry v módě:

Vice: Co momentálně děláš?

Jakub: Tak teď zrovna dodělávám kolekci podzim/zima na příští rok, protože za chvíli začíná Fashion Week, a potřebuju to co nejdřív dát na web. Teď jsem skončil u Phillipa Starcka, takže hledám další práci – prodávám šaty a chodím na pohovory, dělám, co se dá. Musím platit nájem.

A co spolupráce s Peclers v Paříži?
Spolupráce běží. Peclers je studio, které se zabývá trendy a připravuje trendy na novou sezónu. S těmi dál dělám, ale jedná se o freelance a spolupracuju s nimi jen na určitých projektech.

Dá se podle tebe definovat něco jako český styl?
(Smích) Určitě není moc ostrej. U nás se pořád pohybujeme někde mezi neměckým podiviným minimalismem a ruskou pompézností. Lidi u nás se bohužel snaží zkombinovat věci, které dohromady prostě nejdou. Navíc, u ženský módy pořád funguje takovej zvláštní sportovní americkej styl…

Myslíš krátká bundička do pasu a vyšisovaný džíny?
Jasně, a obepnutý tričko a džíny Diesel. Je to smutný.

Nemyslíš, že díky tomu vypadají Česky jako kurvičky?
No, jsou to kurvičky, ale bohužel to nejsou ty ruský kurvičky, který nosí šaty od Balmain – třpytivý minišaty a tak. U nás jsou to pořád spíš kurvičky oblečený od Natalie Ruden.

Jo, to je legrační, minulý týden jsem šel kolem obchodu Natalie Ruden s mojí britskou kamarádkou, která byla celá překvapená z toho, že v Praze jsou na tom transvestiti tak dobře, že můžou mít obchod pro Drag přímo v centru města…
Přesně tak. Ale tady móda obecně je trochu trancková. Podívej se na fenomén missek. Tady je to opravdovej kult – missky a všechny ty dámičky, který jsou jim podobný. To je přesně tenhle styl oblečení. Já to definuju jako vydržovaná panička nebo ruská šlapka. Oni ty missky tak většinou stejně skončí…

Myslíš typ „Jágrovo milenka“?
No…anebo můžou jít dělat rosničku do počasí. Určitě jsou to hodný holky, ale jestli tohle je vrchol jejich ambic?

Co říkás na ten rozpor mezi tím, co si Češi myslí, že je módní a co je ve skutečnosti opravdu ve světě módní? Myslím celá ta snaha médií přesvědčit nás, že Osmany Laffita nebo Ruden reprezentujou opravdovou „světovou módu“…
No jasně. Já mam pocit, že bysme tady potřebovali minimálně okupaci, aby se to změnilo rychle. To je asi jediný, co by pomohlo. Ale to už je trochu politický. Češi se bojí mít vlastní názor a jít s tím ven. Dneska mají internet, ale přitom vůbec nesledujou, co se děje. Tady asi musí jedna generace vymřít…

Ale generace vychová další generaci…
Jasně, ale postupně se tyhle věci jako vkus vyvíjí. Další problém je, že v Čechách jsou všechny časopisy pro ženský stejný. Je jich dvacet a všechno je stejnej typ. Neexistuje magazín, který by měl jinej názor.

A sleduješ obecně média nebo blogy?
Víš co, já moc časopisy o módé nesleduju, protože to ti sebere hodně energii. Těch magazínů je milion a inspirovat se příliš něčím je strašně nebezpečná cesta. Já se snažím prolistovat I-D, francouzskej Vogue, pár italských magazínů, ale cíleně je nesleduju. V Pařízi je dobrý přístup k mezinárodním časopisům, takže je prolistuju, ale nikdy nekupuju.

Co se týká tvýho oblečení, já tam vidím trochu inklinaci k minimalismu a designu. Je to tím, že v Čechách se během studia hodně inklinuje k designu a né tolik k módě?
Tohle myslím není jen vlivem Čech a navíc se to poslední dobou mění. Snažím se s barvou víc pracovat. Jednu dobu pro mně byla hodně důležitá šedá, protože pracuju hodně s formou a s proporcemi, a když tam přidáš moc barev, tak to jde do prčic. Ale poslední dobou zkouším nový věci a tlačím to dál. Třeba zrovna ta šedá dodávala těm věcem serióznost a hodnotu. Když dáš na pouliční lampu červenej puntík tak najednou nikdo neví, co si o tom má myslet. Ale v Čechách inklinace k minimalismu určitě existuje.

Hm, mimochodem minulej týden jsem slyšel někde v rádiu Dušana Chrástka (celebrity stylista), který tam tvrdil, že Češi se bojí barev a jak když jede do Barcelony, tak tam vidí barevný bundičky…a já si říkal, - ten člověk je uplná haluz, že je to přesně naopak – že Češi používají v oblečení barev moc, ale vůbec to neumí…
Češi obecně barvy kombinovat neumí, ale hlavně – pořád se bojí mít ten názor. S módou si můžeš hrát a hlavně – oblečením se vyjadřuješ, protože stačí, aby ses na někoho podíval a to oblečení ti o něm řekne skoro všechno, ještě než něco řekne. Takže přesně tak hodnotím tu typickou českou holku a který vypadají jako štětky, ale třeba nejsou. Problém je že tím, jak se oblíkají, to vyjadřujou. Barvy se dost často přehání a úplně nám chybí elegance. Ta tu chybí moc. Tak jako elegance první republiky. To se komunismem přeseklo. Používala se funkčnost – ženská má bejt v práci a mít šátek na hlavě. Proto možná dneska celá republika nosí všude trackový boty…

Co myslíš, že se bude v módě dít dál? Vypadá to, že to směřuje k propojování levných labelů s high fashion. Myslím všechny ty kolaborace návrhářů s řetězci nebo značkami jako HM, Eastpack nebo Adidas…
Tohle funguje, ty levný značky to jsou schopný prodat levně a ve velkém objemu. A lidi si přes návrháře chtějí zase koupit nějakou pozici. Většina touží po tom nosit Lojzu Vítoně ale ve finále na něj nemají. Teď jde o to, proč do toho jdou ti návrháři. Prostě se chtějí dostat k masám. Marc Jacobs dělá už pár let levnou sérii a to je nová filozofie. Pořád jsou tu ještě hodně drahý labely, ale zároveň už se kvůli konkurenci a Číně přemýšlí o tom, co prodat místo jedněch šatů za určitou cenu radši oblečení levněji pro víc lidí. Je to ekonomie – vyděláme na jedněch šatech desetkrát míň, ale prodáme jich stovky, né deset. A ten suvenýr za pár euro u Jacobse si dneska už může dovolit každej.

Myslíš, že něco podobnýho aplikovatelnýho u nás?
U nás tohle téměř neni možný. I když tu máš Pietro Fillipi, kteří teď budou dělat kolekci s Klárou Nademlýnskou a Aňou Geislerovou. Ale oni tomu nebudou schopní udělat tu image a PR, takže to ve finále image tý značky zas tak nezmění. A navíc ta česká firma nabízí to samý, co jsou zahraniční značky schopný nabídnout ale zahraniční jsou schopný nabídnout nižší cenu.

A kde teda vidíš ten důvod proč se ty ženský nechytají se vkusem?
Když žiješ v Praze, tak se ještě můžeš potkat s lidma, který mají nějakej styl a můžou tě trochu inspirovat. Je jich ale málo. Ale třeba v Sušici? Tam je to fakt špatný…

To bych možná trochu oponoval. Třeba v Jižních Čechách to není tak hrozný. Možná to funguje geograficky – tam, kde je větší chudoba, tam je to větší problém?
Mladý rebelujou, tam to ještě jde, ale většina nosí to, co doporučí časopis Style.

Takže můžeme říct – může za to Stratosféra?
(Smích) Tak by se to dalo říct, ale je to spíš ta atmosféra. Problém jsou média a časopisy, které o ničem alternativním nepíšou…

To možná souvisí s takovou to českou pasivní novinářskou kulturou. Myslím, že tady hodně těch redaktorek sedí na zadku v redakci a čekají, co přijde..
Jo, přitom mají možnosti, měli by surfovat módní blogy a vyhledávat nový věci

Není to i tím, že chybí slušný oblečení pro střední třídu? Většinou najdeš ten levnej italskej odpad v tzv. „buticích“ a potom je tu Pařížská a neni nic mezi tím…
Ale proč bys to tady měl? Tady jsou lidi nahoře nebo dole, tý střední třídy tady tolik není. Navíc, to co ti nabízí třeba v Americe American Apparel ? To je výborná škála barev, ale kvalita materiálu není nic extra, ale pak se podíváš na HM nebo do Topshopu a máš to tak za třetinu ceny. Samozřejmě, nakupováním v těchhle obchodech jako je Apparel vyjadřuješ status a trochu i opozici vůči právě třeba obchodům, jaký jsou v Pařížský – to je Dior a paničky a typ ruská prostitutka, a ono ani na tý Pařížský u nás není moc z čeho vybírat. Mladý češi jsou spíš ještě schopný houpnout se do takový tý berlínský módy, ale třeba úroveň jako Londýn, to bude trvat…

No, nejsem si jistej, jestli se tam dostaneme…
Já bych byl ještě radši, abysme se dostali ještě někam jinam – k nějaký vlastní identitě

No, na tu francouzskou eleganci nebo anglickej styl , to tu asi nebude, to tu nebylo ani za tý první republiky
Teď je to tu paskvil, pa-styl. Od každýho si něco bereme a snažíme se to dát dohromady, ale ono to moc nefunguje, protože styl i vkus vychází z nějakých základů, který my tu nemáme. My jsme si jen sáhli pro ty výsledky a zmixovaly je.
Lidi tady mají problém i s proporcema – že může bejt triko třeba trochu delší, všechno tady v obchodech je jen ve správných proporcích a délkách. Nemůžeš si koupit volný, velký kalhoty, protože nejsou. Celý návrhářský řemeslo je zaseknutý na tom, jak to má vypadat.

Takže tu chybí kreativita?
Chybí, ale chybí i v obchodech. Ta střední vrstva by se tu možná byla schopná uživit, kdyby měla to oblečení, co je třeba i HM, ale posunutý proporčně k něčemu, co je zajímavější. Ale pořád to je skupina lidí, která může nosit HM i oblečení z Pařížský.

Nevzniká ten problém s nedostatkem kreativity už na škole? Co když třeba porovnáš svoje studium u nás a v Paříži?
To rozhodně. Tady je na škole základ neudělat žádnou chybu. Přitom na škole bys měl dělat chyby a v životě taky. Další problém je, že tě tlačí do určitýho stylu, ale nebudujou tvojí osobnost. Ve Francii to bylo o tom – Kdo seš ty? Co je tvoje červená linka? Čím jsi jinej než tady ten? Protože jinak nemá cenu, abys to dělal! Těch lidí, co dělají oblečení je milion, tak proč bys to dělal jako někdo jinej?
Na Umprum nás pořád s někým srovnávali. A otázky při českých rozhovorech typu – jako kdo byste chtěl bejt dobrej, jako kdo chcete dělat věci? Navíc v Čechách ti řeknou, co je špatně, ale neřeknou ti, co je dobře. Tady se spolýhá na minimalismus a věci, kterým se nedá nic vytknout. Český školy nedokážou pochopit atmosféru. Přitom móda je hlavně o atomosféře a o náladě. Takže to co dělá v Paříži třeba Bernhard Willhelm, tady asi nikdy nebude. U českejch návrhářů chybí rukopis a charakter.

Ale i tak, jsou tu nějaký zajímavý mladý návrháři, ne?
Je tu dost lidí, jen jde o to, jestli se zaseknou nebo to budou rozvíjet, mimo republiku.
Určitě dobrou pozici má Štěpánka Pivcová, i když jí zatím nikdo moc nezná. Chatty – ty dělají věci, který můžou fungovat venku a můžou i na street, Radka Sirková a Anička Tužková.
Ale asi bude potřeba, aby to ty lidi vzali za hranice, protože tady za tebou budou chodit ty paní, který ve finále chtějí to, co vidí v tom blbým časopise. Takže skončíš tím, že kopíruješ věci.

Jak je pro tebe osobně móda důležitá? Marc Jacobs třeba řekl, že mu chlapy, který se zajímají o módu, připadají hrozně neatraktivní. McQueen zase vždycky nosil jen džíny a triko…
Tak to vidím taky. Móda je hra a je pro určitou skupinu lidí. Módně oblečení lidi chtějí vidět další módně oblečený lidi. Já osobně nosim to, co je pohodlný.
Já nemusím bejt vidět. Mě baví vytvářet ty věci, ale nepotřebuju ze sebe oblečením dělat někoho jinýho. Spousta lidí, který nemají vlastní názor, ze sebe potřebujou právě tou módou někoho vytvořit. Můžeš si s tím hrát a bejt kýmkoliv..díky tomu, jak se oblečeš. Pro mě je móda řemeslo, který mám rád. Ale upřímně, mě na oblíkání moc nezáleží, protože vím, kolik se otočí každou sezónu různejch hadrů.

Takže klasickej rozdíl mezi módou a stylem?
Jasně, styl je daleko důležitější. A není poplatnej času!

Publikováno: Vice, Viceland.com, 13.3. 2010 (později cenzurováno. Toto je necenzurovaná verze rozhovoru).