Tepichy

 Lesbická scéna v Praze bývala o dost sevřenější než scéna buzen.
Zatímco komunita gayů prošla od devadesátých let standardním vývojem a teď v Praze existují desítky teplých barů, hospod, klubů a saun, holky si hleděly svýho, pořádaly jedinou komerční párty (Freedom) a chodily do jedinýho klubu (Jampa Dampa). Ještě asi před rokem o sobě nedávaly moc vědět. Takže zatímco Vinohradskou zalívala záře buzních melírků a zaháněla heteráče jak šváby pod kámen, u holek bylo ticho po pěšině. Před rokem začala změna. Radikální!
Lesby byly najednou akční, pořádaly poloutajený večírky a masivně se sdružovaly na sociálních sítích. Najednou je jich všude plno, rozjíždějí to na našlapané párty Klit, derivátu původní Girls just wanna have fun. Kromě otevřených, ohlašovaných párty existuje ještě celá spleť polosoukromých akcí a facebookových skupin.

Po tom, co jsem se poprvé vetřel na Klit (ehm), mi došlo, že lesby v Čechách předběhly buzny mílovejma krokama, pochopily, že světová queer scéna se čím dál víc otevírá i mimo okruh své komunity. Na Západě se gay a hetero svět míchá, což je pro mladší generaci, která už nemá potřebu urputně bojovat za svoje práva, mnohem zajímavější platforma společenský existence. Bitva je dobojovaná, většina mladejch hipsterů už pochopila, že queer element funguje jako osvěžující kapka na suchým heterosexuálním lopuchu. Právě fakt, že to holky pochopily, přitahuje alternativní potěr všeho druhu, kde se pohlaví a sexuální orientace řeší až v druhým plánu. Co se tu počítá, je podobnej vkus a chuť se bavit.

A tak zatímco většina českých bukvic pořád navštěvuje gay diskošky, kde mohutně prožívají Kylie Minogue a razí styl melír-solárium na ksicht-strečový tričko, lesby pořádají našláplé párty, na který jim dělá reklamu i Peaches. Jednoho dne je kdosi přejmenoval z leseb na tepichy. A ony to vzaly.

Vítejte ve světě, kterej už dávno není jen o nařachaných chlapicích v neforemných mikinách. Mladý lesby mají totiž šmrnc a chuť pohnout věcma dopředu. Tepichy se otevřely světu!

S Danou Machajovou, promotérkou a jednou z vůdčích osobností holek, kterým střední proud moc nevoní, jsem se bavil o alternativě, potřebě posouvat věci dál i o pornu pro holky.

Vypadá to, že jste se původně vymezovaly vůči tomu mainstreamovýmu lesbímu klišé. Je to tak?
Vlastně jo. Myslím, že ten hype začal trochu s webem Lolla. Ten jsme začaly dělat s Danou Bubákovou v roce 2007. Podaly jsme grant a dostaly nějaký peníze na realizaci od Slovensko-českýho ženskýho fondu. Chtěly jsme, aby vznikla platforma, kde spolu budou moct různorodý typy holek komunikovat, vyměňovat si zkušenosti… Měly jsme pocit, že když se v Čechách řeklo lesba, vybavila se každýmu nějaká nešťastná genderově zmatená feministka nebo nějaká tragická postava. Chtěly jsme ukázat, že vyrostla mladá generace, která už neřeší jenom svojí identitu a nemá už potřebu bojovat v jednom kuse za svoje práva.

Myslíš, že tohle je něco, čím dřív prošli buzny?
To nejsem schopná říct, ale mám pocit, že kluci nemají takovou potřebu tu svojí kulturu řešit. Nejsem si jistá.

To já myslim, že mají, ale ta kultura u buzen je daleko dřevěnější. Mně vždycky připadalo, že lesby mají ve všem určitej intelektuální úhel. U kluků to dost často je o tom otevřít čistě gay club, kde budou moct tancovat polonahý a nemíchat se s heterákama, takže nemusí mít pocit, že je něco ohrožuje.
Tohle mají lesby taky. Máš v Praze Jampa Dampu, kde to přesně na týhle bázi funguje. Aby mohly holky tancovat se svýma holkama. Ale není tam žádná potřeba to nějak rozšiřovat nebo posouvat dál. Ale tohle je jen jedna část.

Obecně je podle mě mezi lesbama hodně intelektuálek. To možná vychází z toho konceptu, když jsi na společenským okraji, máš tendenci studovat společnost a lidi a pochopit, proč tak funguje…
No jasně, proto ta Lolla. Šlo o kanál, kde se mohly tyhle informace sdílet. Postavily jsme to tak, že uživatelé sami zadávali obsah, protože každej věděl něco. Nechtěly jsme, aby to byl push jednoho člověka – jako tohle je můj pohled na věc. Takže to fungovalo jako komunitní server, jako je v Čechách Nyx nebo Kyberia na Slovensku.

Ta Lolla tomu dala nějakej základ, ale postupem času to začalo být ruznorodější, viď?
Ono to postupem času přestávalo fungovat, což pro mě bylo trochu smutný, ale do určitý míry web splnil svojí úlohu a ovlivnil pozitivně to, co se děje teď. Mezitím do Čech pronikl Facebook a tam se ta komunikace trochu přesunula. Měly jsme problém s tím, že to dění zůstalo hlavně v Praze. Kontaktovaly jsme lidi na Slovensku a v dalších městech, ale to moc nefungovalo. Ale tady v Praze vznikly na základě toho různý sub-skupinky. Začaly se pořádat menší, komornější párty, nebo se ty holky pravidelně potkávaj. Začaly jsme v Blind Eye dělat párty Girls just wanna have fun. Někdy v létě 2009 jsme začaly dělat Klit ve Friends. Tahle párty docela strhla pozornost. Na začátku dokonce Bára (Hacsi, spolupořadatelka Klitu) dělala rozhovor s Peaches a přemluvila jí, aby pro párty natočila krátkej spot. Párty proběhla několikrát a začalo se o ní dost mluvit. Ještě tak před rokem tu byl trochu monopol – jedna velká lesbická párty. Teď se toho děje daleko víc, takže i holky, který ten lesbickej mainstream nebaví, mají nějakou platformu.

Co chystáte dál?
Klit pořád dobře funguje, takže v tom pokračujeme. Chceme postupně zvát i nějaký zahraniční hosty. Vím taky, že holky, co dělají párty Kočičí úlet, chystají něco novýho v klubu Saints. Navíc jsem se nedávno domluvila s lidma z Amsterodamu, a začínáme do Čech distribuovat holandskej časopis Girls like us.

To je holčičí obdoba BUTT magazinu?
Jo, časopis vychází od roku 2005 v Amsterodamu a je to taková platforma pro lesby, který jsou mimo hlavní proud a dělají něco zajímavýho. Předběžně jsem zjišťovala zájem a vypadá to, že po tom časopisu tady bude docela poptávka.

Ještě ke Klitu. Pro mě je na těch vašich akcích zajímavý to, že jsou hodně otevřený. Podobně jako když teď pojedeš do Londýna nebo do Berlína, tak už budeš mít trochu problém najít čistě gay akci. Už to je, jak se říká – straight friendly.
Určitě. Když žiješ v komunitě, která je schopná fungovat jenom sama se sebou, tak jakej by to mělo smysl?

No je to logicky další krok. V momentě, kdy se už nepotřebuješ vymezovat, protože tě společnost bere jako svou součást, v ten moment tam tu společnost můžeš pustit.
No právě. On třeba ten Klit je vlastně Lesbian friendly party spíš než Lesbian night, kde máš zaručený, že nepřijde ani jeden chlap. To je blbost. To by nahrávalo přesně tomu, aby se holky mohly svlíct do půl těla a třít se o sebe. O to nám nejde. Ta párty se vyvíjí dobře, takže chceme kontaktovat nějaký interpretky z Berlína, a to už by mělo bejt zajímavý prostě pro lidi obecně, nejenom pro tu lesbickou komunitu. Ukázat tu ženskou kreativní sílu.

Existuje u vás nějaká kultovní, vůdčí lesba?
Těžko říct. Hodně se mluví o Anetě Langerový, která je teď čerstvě vyoutovaná. Ale obecně je tu spousta silných osobností, který jsou lesby, ale nemají moc potřebu vytrubovat to do světa. Není už moc důvod.

S tím mám taky trochu problém. Je rok 2010 a některý buzny se stále domnívají, že musí vytvářet mantinely a vytrubovat: „Tohle je můj svět…“
To souvisí s tím otevíráním navenek. Není důvod odsekávat se od zbytku světa.

Takže princip je takovej, že si vytvoříš mantinel, a v momentě, kdy je pevnej, a lidi si na něj zvyknou a začnou si důvěřovat, ho máš zbourat?
To se asi nedá říct, ale já to taky tak vnímám. Už třeba to, že byly kategorie lesbian, gay a transgender. A teď je to všechno queer. Zní to jako návrat někam do padesátejch let, ale není to tak. Používání výrazu Queer má teď uplně novej význam než předtím. Žijeme v hodně jiným kulturním kontextu.

Co porno? Existuje nějaký porno pro holky?
To nevím. Každopádně většina leseb moc nemusí „lesbický scény“ v pornu pro heteráče. Je to točený pro chlapy, lesbám to nepřijde moc zajímavý. Ale trochu překvapivý je, že hodně holek rádo kouká na gay porno. Možná proto, že je tam ten aspekt agrese. I když je to možná trochu divný. Mě porno moc nebaví, ale docela si dávám amatérský videa na Xtubu.

Zajímavý. Taky mě fascinuje, že lesby u nás přišly ještě před buznama s tím otevíráním se většinový společnosti.
No, už nežiju v tom „já jsem lesba a jsem na to hrdá“, z takovýho toho existenciálního popudu, ale spíš je to: „Jo, preferuju v osobním životě holky, ale to není všechno“. Už to neni boj, spíš jako nabídka, pozvání pro tu většinovou společnost.

Dialog?
Jo, je to spíš dialog.

Fotka: Kristýna Holubová

Publikováno: Vice Czechoslovakia, 22.3.2010