Chris Garneau at Creepy Teepee

Pictures of Chris Garneau from this year's Creepy Teepee Festival

Table nejsou rock'n'roll

Table jsou dva mladý kluci, Dominik Gajarský a Roman Štětina, oba v současný době studující na pražské AVU.
Kluci nejsou ani omylem moc cool a už vůbec nejsou rock'n'roll - čili obecně nesplňujou základní požadavky na to, aby o nich Vice psal. Jenže! Jenže vydali tohle jaro desku "We are not longer the same" a ta zní mnohem líp než většina současný český produkce, ba dokonce nezní ani moc jako česká nahrávka (a věřte, že to je kompliment). Takže jsme si řekli - mrdat na rock'n'roll - a rozhodli jsme se vyzpovídat  tuhle electro-synth-post-punkovou dvojku, jejíž nahrávka většinu redakce českýho Vice upřímně baví.

Vincent Moon / An Interview

 Vincent Moon was born Mathieu Saura in Paris in 1979. At the age of 18, while studying the theory of film and photography, he decided to absorb as many influences as possible, even at the price of absolute oversaturation. In photography, he was most inspired by Michael Ackerman and Antoine D’Agata. Some years later, his discovery of the work of Peter Tscherkassy led him to film.

In 2006, influenced by the film Step Across the Border – a documentary about English guitarist Fred Frith – he and his friend Chryde decided to create the music- and film-themed podcast The Take Away Shows, a series of short music documentaries about musicians improvising in unusual places. Thanks to the speed of the Internet, this podcast became a worldwide sensation within a few weeks. Over a number of years, he managed to shoot about three hundred music videos, short films and documentaries. REM, Beirut, Grizzly, Caribou, Wicleff Jean and Sigur Rós are some of the protagonists of Moon’s films.

Vincent Moon / Rozhovor

Znáte Vincenta? Jestli ne, tak byste měli. Vincent je totiž jeden z nejproduktivnějších filmařů, který chodí po týhle planetě - za posledních pár let natočil víc než 300 krátkých filmů, videí a dokumentů. A nejenže točí hodně, točí taky zatraceně dobře. U jeho videa máte pocit, že hudebníkům dejcháte na záda a jezdíte po hmatníku. Vincent umí blízkost a intimitu.A my ho máme rádi. A nejenom my - R.E.M., Mogwai, Arcade Fire, Lhasa de Sala, Beirut, Grizzly Bear, Caribou, Wyclef Jean, Sigur Rós a stovky dalších ho mají rádi taky. Rozhovor nám dal během zastávky v Paříži, kam se vrátil, aby sestříhal svůj poslední projekt Boomtown Babylon.

Times New Viking / Rozhovor

Times New Viking v Praze = entuziazmus, dobrá energie a lo-fi pop od Amíků, který se potkali na akademii a tak dlouho spolu chodili na přednášky, až je napadlo, že dát dohromady band bude mnohem větší legrace. Na otázky Vice odpověděl bubeník Adam Elliott. Jako správnej bubeník se držel zlatýho pravidla - odpovídat stručně a moc se s tím nepárat.

Tepichy

 Lesbická scéna v Praze bývala o dost sevřenější než scéna buzen.
Zatímco komunita gayů prošla od devadesátých let standardním vývojem a teď v Praze existují desítky teplých barů, hospod, klubů a saun, holky si hleděly svýho, pořádaly jedinou komerční párty (Freedom) a chodily do jedinýho klubu (Jampa Dampa). Ještě asi před rokem o sobě nedávaly moc vědět. Takže zatímco Vinohradskou zalívala záře buzních melírků a zaháněla heteráče jak šváby pod kámen, u holek bylo ticho po pěšině. Před rokem začala změna. Radikální!

Bílá vrána Jakub Polanka

Jakub Polanka je bílá vrána. Jako jednomu z mála se mu podařilo dostat se z české módní šedi na mezinárodní úroveň. Docela paradoxně, protože šedá je pro Jakuba asi nejdůležitější barva.
Po ukončení studia na pražské Vysoké umělecko-průmyslové odjel do Paříže, kde studoval postgraduál na Francaise Institut de la mode a tři roky pracoval pro Philippa Starcka. V současné době se Jakub vrátil do Prahy, kde dokončuje novou kolekci. 

Knír ist hier

Brad Pitt, Hitler, John Waters, Havel, Klaus, Hercule Poirot, Tom Selleck, Jan Rosák ale i táta, strejda nebo děda většiny z nás – knír je globální fenomén, kterýmu neuniknete. Byl tady v minulosti a bude tady zjevně i v 21. století.
První dochovaný knír najdete na iránské fresce neznámého jezdce. Ta pochází z doby 300 let před naším letopočtem. Pak přišel Ježíš, který byl, podle všeho, spíš fanoušek plného osrstění. Dál Avaři, Hunové, Tataři, Keltové – kníry, kam se podíváš.

Bez Leeho McQueena bude móda o dost menší punk

11. února to (krátce po smrtí svojí matky) zabalil z vlastního rozhodnutí Alexander McQueen – bez diskuze jeden z nejhravějších a nejvýraznějších módních návrhářů posledních dvaceti let.

Sunflower Caravan, Rozhovor 11.2. 2010

Sunflower Caravan hrajou přibližně od roku 2001. Občas připomínají klasickej psychedelickej 70ies rock a občas taky trochu čajíčky alá Coldplay.
Jejich zvuk se pořád vyvíjí a kluci si užívají svoje britpopový momenty stejně jako tvrdší polohu. Minulý rok vydali pod Soundsquare nepojmenovanou debutovou desku a tenhle říjen se jí chystají ve studiu pořídit sourozence.
Česká zahrádka se jim poslední dobou zdá malá a přemýšlí, že by se podívali na delší dobu za hranice, aby zkusili, jak se dělá hudba jinde.

Pipes and Pints - Rozhovor 26.1. 2010

Pražská punk-rocková parta Pipes and Pints zahájila projekt magazínu Vice.
Pití bylo dost, lidi se bavili a kluci hráli nahlas a rychle.
Skupina existuje od roku 2006, má za sebou jedno EP a desku “Until we die”, která vyšla ke konci roku 2009. Pánové hrajou svižnej punk střihnutej folkem. Exoticky znějící zvuk kapele dodávají skotský dudy, na který hraje kapelník Vojta.

Nebezpečný trance

Pro nezasvěcené - hudební styl trance nám tady zůstal jako vzpomínka na dobu, kdy jsme všichni chodili trsat na pole, měli se rádi a prali do sebe tolik tablet, že z nás tryskala láska. Co Vám ale hrozí, když budete tuhle pokleslou permutaci taneční hudby poslouchat? Nabízíme rychlo-analýzu!

České hudební projekty, které za něco stály

I když to tak při poslechu rádia může vypadat, ne všechna česká hudební produkce stála vždycky za hovno.
Vykašlete se na chvíli na hudební dramaturgy Radiožurnálu a jejich fixaci na Enyu, Petru Janů a Enigmu. Vykašlete se na komerční rádia a jejich italskej pop a holandskej euro-trance. Sestavili jsme pro Vás totálně neobjektivní ochutnávku toho, co nás kdysi bavilo. Většina projektů buď už neexistuje, jejich členové pěstujou zeleninu, dělají v reklamkách, dali se na politiku nebo se zviditelňujou jako porotci v Superstar. Ale i když jsou z většiny z nich starý řepy, kdysi pohnuli naším světem.

Bezdomovcův obývák

Letenský sady jsou pěknej koutek. Jsou tu staré stromy, starší dámy se psy a taky jedna reklamka, velká jak kolo u vozu. V závětří si tady parta lokálních bezdomovců vytvořila improvizovanej obývák. Nanosili si do výčnělku se sezením hromadu starejch polštářů z vyhozenýho gauče, přinesli deky a menší odpaďák na táborák, zapálili, aby to hřálo (teplota k večeru klesla pod -15 stupňů a dost to štípalo). Partičku jsem navštívil zrovna, když si nad ohněm kousek bokem vařili nějakou dobrotu. Bylo jich tu šest. Ujal se mě Josef.

Tajemství ruské vodky

Nedávno jsem potřeboval nutně koupit nějakej šnaps a tak jsem se motal po Vršovicích a náhodou jsem zapadnul do malýho krámku. Tvářil se jako klasickej Vietnam, ale vlastnili ho dva rusové - Yuri a Irina. Sháněl jsem se po čemkoliv tekutým, co má aspoň 40 procent a chtěl koupit fernet nebo obligátní českou vodku. Když jsem si řek o Pražskou vodku Irina si uplivla a vysvětlila mi, že oni podobnej shit nevedou, protože, na rozdíl od nás, ví, jak má správná vodka chutnat.